Pokud se člověk dožije padesátky, bývá to důvodem k oslavě. Když se však půlstoletí dočká folklorní soubor, jako je ten mrákovský, je nasnadě, že nebude chybět veselí. A proto se sál klíčovského kulturního domu v sobotu odpoledne zaplnil současnými i někdejšími členy Chodského souboru Mrákov. Přišli také ti, kteří Mrákovským pomáhali.

„Byla jsem u toho, když vše začínalo. Bylo mi 17 let a tančili jsme, když se v Mrákově otevírala nová škola. Je dobře, že se soubor udržel a přeji mu, aby pokračoval dál. Ti nejmenší jsou moc šikovní,” uvedla Deníku Anna Váchalová, zatímco se představovaly děti ze souboru Mráček.

Ty bedlivě sledovala a v případě potřeby jim dávala pokyny jejich vedoucí Marie Johánková.

„V souboru jsem byla od sedmnácti let, což už je 38 let. Určitý čas jsme měli v souboru málo lidí, takže jsme se rozhodli, že začneme s dětmi. A ty už vedu 22 let. Většinou je přihlásí rodiče, kteří mají vztah k folkloru a chodské muzice,” uvedla Johánková s tím, že do Mráčku bere děti od 5 let, ale nyní v něm má i mladší.

Dětské hemžení na parketu často se slzami v očích sledovali ti dříve narození. Po Mráčku dostali prostor členové ´dospělého souboru´ a poté byli vyzváni k tanci a zpěvu i ti, kteří v minulosti předávali radost a šířili povědomí o Mrákově nejen u nás, ale i v zahraničí.

„V souboru jsem byla od 15 do 21 let, prakticky od doby, co vznikl. Pak jsem byla rok na mateřské a v tu dobu manžel chodil do souboru sám, ale pak jsem se vrátila. Když slyšíte tu muziku, to je nádhera, když si člověk může zazpívat a zatancovat. Jsem ráda, že tady jsou lidi, kteří se snaží udržovat tradici,” pochvalovala si Marie Šrankotová poté, co absolvovala s ostatními chodské kolečko a dodala, že souborem žila celá rodina.

Sice v civilu, ale zato s výbornou náladou přišla řada někdejších členů. Zřejmé to bylo ve chvíli, kdy se na parket vmísili mezi současné ´souboráky´. vypadalo to, jakoby v souboru končili včera.

„To se nezapomíná, to má člověk v žilách. Je to pěkná vzpomínka na časy, kdy jsem do souboru patřila. Začínala jsem v roce 1985 jako sólová zpěvačka a poté jsem zpívala v duu s Lenkou Šálenou. V souboru jsem byla asi do roku 1996,” řekla Deníku Ivana Mlezivová, kterou jsme zastihli, jak si zájmem prohlíží kroniky.

V sále nemohl chybět ani další sólista sboru, Karel Mařík.

„Oslava se mi líbí, je to krásné, pěkné vzpomínky a myslím si, že se i ostatním vše moc líbí. Já začínal, když ještě nebyla dudácká muzika a hrála nám Čerchovanka pana Poklopa. Jsem Domažličák a do Mrákova mne přivedla Jarmila Černá v době, když jsem ukončil kariéru v plzeňském divadle. Zpěvák bez zpívání, to ani nejde,” vzpomínal na začátky více než třicetiletého působení Mařík ještě předtím, než na pódiu ´vystřihl´ oblíbené písničky.
Ruch na pódiu i parketu bedlivě sledoval 87letý Jan Hoffman, který dal Mrákovské před padesáti lety dohromady a řadu desetiletí stál v čele souboru. Dokonce jsme ho zastihli s Tomšem Johánkem st. a dvěma dalšími zpěváky, jak si dali ´tu svou´ přímo na parketu.

„Slyšíte, jak Karel zpívá? Já bych řekl, že je stejně dobrý, jako byl Horák, podle mne dokonce lepší,” pokyvoval hlavou Hoffman, jemuž nikdo neřekne jinak než ´strejček Kolářuc´.
A co na pět desítek let souboru říká starosta obce?
„Není to hodně, ani málo. Mám radost, soubor je známý nejen u nás a dělá obrovskou propagaci naší obci. Setkal jsem se s tím, že když někam přijedu a řeknu Mrákov, soubor tam znají,” řekl Josef Janeček.
PŘIDALI SE DŘÍVE NAROZENÍ. Hlavně ženy ukázaly, že se zpívání ani tancování nedá ani po řadě let zapomenout.