Vrchlického rakev byla vystavena na radnici, od níž pak obyvatelé města odešli v mohutném průvodu k nádraží. Tam se konalo důstojné rozloučení, jehož atmosféru podtrhl zpěvem pěvecký sbor Čerchovan za dirigování J. Flégla.

Odtud se rakev vlakem vydala do Prahy. Samotný pohřeb se konal za obrovského zájmu veřejnosti 14. září 1912. Pohřební průvod vyšel z Pantheonu Národního muzea na Vyšehradský hřbitov.

Domažličané byli Vrchlickému v posledních měsících jeho života velkou  oporou. Pokoj k bydlení mu na domažlickém náměstí v domě č.p. 125 poskytl profesor tamního gymnázia Václav Fikejz.

Ošetřujícími lékaři byli na doporučení Vrchlického přítele Josefa Thomayera  MUDr. J.Pelnář a MUDr. V.Krahulík. „Pečlivě se o něj starala ošetřovatelka paní Dvořáková," doplňuje Marie Hanáčíková z domažlického Muzea Chodska.

Ve sbírkách této instituce je kromě dalších předmětů spojených s Vrchlického pobytem v Domažlicích i kolečkové křeslo, na kterém spisovatel při svém ročním pobytu na sklonku svého života strávil mnoho času.

Křeslo nedávno prošlo renovací a stalo se jedním z hlavních magnetů probíhající výstavy Navrácená krása, která je v Muzeu Chodska otevřena do 30. října.
„Vrchlický pobýval ještě pod jménem Emil Frída v Domažlicích už jako mladý chlapec v letech 1869 – 1872 se svými rodiči, kteří si pronajali kupecký krám v domě č. 46 na náměstí," přibližuje Hanáčíková.

Na klatovském gymnáziu se seznámil a spřátelil s trhanovským rodákem Josefem Thomayerem.  Podruhé byl v Domažlicích na krátkém pobytu v roce 1908. V prosinci téhož roku prodělal mozkovou mrtvici, po níž se jeho zdravotní stav zhoršoval.

Potřetí žil v Domažlicích díky pozvání svého přítele Jindřicha Jindřicha od září 1911 do své smrti.