V jakém kroji se vdávala děvčata z Postřekova a v jakém ze sousedního Mlýnce, kde převažovalo německé obyvatelstvo? Co se nosilo ´ve všídni´ a co ve svátek? Jaké pomůcky a materiál měla k dispozici postřekovská švadlena a jak vypadá léčebný přístroj Pansanitor, který užíval i lékař ve filmu Postřižiny? To a spoustu dalších zajímavostí je nyní možné vidět v nově otevřeném Muzeu krojů v Postřekově.

„Kroje už v Postřekově vystavené byly, avšak jen v Síni tradic na obecním úřadu, kde zaujímaly pouze malý prostor. Jsme rády, že nám obec vyšla vstříc a mohly jsme zřídit expozici v bývalé škole,“ říkají její autorky Marie Langová a Anna Burešová.

„Je to nádherné, stojí za to ukázat staré věci, co bývaly. Já jsem v tom všem vyrostla. To, že tyto věci v muzeu máme, je hlavně zásluha těchto dvou děvčat,“ uvedla Deníku 78letá Věra Urbanová, která si otevření muzea nenechala ujít.

„Máme velkou radost, kolik přišlo na otevření lidí. Vážíme si toho, že přišly tety tady z Postřekova, k nimž chodíme na radu a které v mnoha případech věnovaly do muzea kroje,“ pochválila zájem místních Langová.

„Je to dobře, že je zájem. Děláme to s kolegyní dohromady a myslela jsem, že se sem všechny věci ani nevejdou,“ připojila Burešová.

Součástí expozice jsou i zajímavé historické pohlednice lidí v krojích. „Sbírám je řadu let, napomáhají nám orientovat se, jak který kroj vypadal a co se k čemu nosilo. Nejvěrnější jsou podle mne pohlednice od malířů Josefa Douby a Josefa Strnada, na nichž jsou reální lidé odtud z Postřekova,“ vysvětlila Jana Zuberová.

Pondělní otevření Muzea krojů neušlo pozornosti etnografek Slávky Štrbové a Jitky Kurcové z Muzea Chodska v Domažlicích.

Nejstarší, avšak velmi pozornou návštěvnicí pak byla Anna Hrubá, které bude na podzim 90 let.

´Teta Bolfuc´ – Anežka Kapicová – pak ´děvčatům´ slíbila, že do muzea přinese a věnuje ždánovskou keramiku.

Protože autorky expozice Langová a Burešová si na denní chléb vydělávají šitím krojů, je muzeum otevřené po telefonické domluvě na číslech 728 708 759 nebo 602 304 289..