Závěr prvního prázdninového měsíce prožívá 51 dětí od sedmi do šestnácti let z Plzně, Třemošné, Horní Břízy, Kaznějova ale i z Prahy v chatovém táboře uprostřed přírody pod Orlovickou horou. A jako ve většině podobných táborů mají program naplněný od rána do večera.

„Budíček je v půl osmé a následuje rozcvička,“ popisuje den hlavní vedoucí Jiřina Vorlová. „I když jsou hlavně ti starší trochu rozespalí, absolvují ranní cvičení všichni. V osm je snídaně, úklid a hygiena a v devět společný nástup a seznámení s dopoledním programem. Oběd je ve 12 hodin, do půl třetí polední klid, potom malá svačina, třeba pribináček, a ve tři další program. Večeře je v půl sedmé a pak taková naše specialita – kroužky. A nebo diskotéka, táborák…“ První, seznamovací diskotéka byla hned po příjezdu, v neděli.

Kroužků je celkem pět, v tanečním se učí nové tance, ve zdravotnickém poskytování první pomoci, v kroužku dovedných rukou si děti vyrábějí náramky a různé drobnosti, které si odvezou jako památku z tábora. Rozbíhá se kroužek hudební a největší zájem, především mezi kluky, je o kroužek sportovní, kde se hlavně hraje fotbal.

Hudební kroužek má na starosti Martin Chocholouš, zástupce hlavní vedoucí. „Přivezl jsem čtyři flétny a rád bych se s dětmi věnoval vážné hudbě,“ říká o náplni kroužku, „Pochopitelně nikoliv nacvičování složitých skladeb, ale spíš povídání o muzice našich klasiků – Smetany, Dvořáka a podobně. Letos mezi dětmi není bohužel ani jeden, kdo by hrál na kytaru…“

Martin má také na starosti řízení hlavní táborové hry, která je motivována příběhy Asterixe a Obelixe. Děti jsou rozděleny do čtyř oddílů podle věku na děvčata mladší a starší, u kluků totéž. Každý oddíl má svého vedoucího, další vedoucí má na starosti sport, k dispozici je také zdravotník. Pro hry jsou děti rozděleny do čtyř týmů po 13 členech od nejmladších po nejstarší.

„Hry jsou přizpůsobeny tématu,“ objasňuje Martin, „třeba v úterý jsme měli sedmikilometrovou stopovačku v okolí, děti šly podle oranžových fáborků a musely najít lístečky s otázkami – jako například kdo byl Automatix (kovář). To všechno na čas, otázky odpovídaly tady.“

Při středečním nástupu dostal tábor pochvalu od hlavní vedoucí za úklid kolem chatek. Úklid uvnitř chatek je samozřejmě bodově hodnocený, za tři desítky za sebou (nejvyšší známka) přísluší osazenstvu sladká odměna – ve středu už na ni měla nárok chatka č. 2.

Dopolední hra se odbývala na trávě před hlavní budovou – uprostřed čtverce ohraničeného lanem bojovali zástupci každého družstva o balon a zápas to byl chvílemi docela úporný. V podvečer měli vedoucí připravenou volbu misáka, ano kluka, protože misku volí všude, dostalo se mi odpovědi na všetečnou otázku, pro další dny mají připravený výlet pěšky do Nýrska a odtud vlakem do Železné Rudy, navštívit chtějí také zříceninu Rýzmberk a seznámit se s místní historií.

„Jen mám trochu obavy, jak to zvládnou malé děti,“ měla starost hlavní vedoucí Vorolová, „přece jenom je to pár kilometrů.“

V současném tropickém počasí jsou v permanenci také oba bazény před areálem. Čistou vodu v něm v neděli vyměnili pocinovičtí dobrovolní hasiči.

„Koupali jsme se včera a voda byla v tom mělkém bazénu teplá, ale v tom hlubší studená. Tak jsme to střídaly, aby nám nebyla zima,“ vysvětlila Kája Tlustá dětský systém zachování teplotní rovnováhy.

Spolu s Aničkou Nitschelovou se pak zvedly a šly se napít kouzelného táborového lektvaru, kterým obyvatelé Galie získávali nadlidskou sílu.

Autor: Zdeněk Huspek