Navštívili jsme dvě rodačky z Postřekova, jednapadesátiletou Annu Burešovou, a její matku, čtyřiasedmdesátiletou Helenu Bílkovou, aby společně zavzpomínaly na to, jak masopusty v Postřekově probíhaly v dřívějších letech a čím se lišily od těch nynějších.

Anno, jaké jsou vaše nejranější vzpomínky na postřekovský masopust?
Anna:
Když jsem to jako malá holčička začala vnímat, pamatuji si ještě, že zatímco dnes se postřekovský Masopust popravuje oběšením, dříve se házel do potoka. To byl pro mě v dětství zajímavý zážitek.

Vzpomínáte, kdy jste začala na masopust chodit?
Anna:
V patnácti letech jsem šla poprvé na Kytičkovou neboli kytičkový průvod. Každá dívka má na kroji květinku, kterou po průvodu dá prvnímu chlapci, se kterým tancuje.

V čem byla kytičková za vašeho mládí jiná?
Anna:
My holky jsme si před průvodem v hospodě U Hadamů vybírali chlapce, se kterými půjdeme. Dopředu jsme nevěděli s kým, spárovali jsme se až tam na místě, bylo to takové překvapení. Ještě v dřívějších letech se dokonce chlapci a děvčata párovali až po průvodu těsně před tancem. Dnes se mladí domlouvají na Kytičkovou už dlouho předem přes Facebook.

V čem ještě se dříve Postřekovský masopust lišil?
Helena:
V padesátých letech například tak velkolepé masopusty, jako jsou teď, vůbec nebývaly. V neděli šel průvod od Hadamů dolů k hotelu a v pondělí hrála muzika do dvou hodin. Nic víc nebylo, ani žádné maškary. Maškarní průvod a pochovávání Masopusta začalo až v roce 1966 a tak se dodržuje dodnes.

Změnily se za ta léta maškary, které v průvodu chodí?
Anna: Řekla bych, že si zdejší masopust pořád drží ten svůj řád – nesmí chybět kůň, nesmí chybět Smrt. V masopustním období navíc bylo vždy hodně svateb, takže na začátku masopustního průvodu jde vždy někdo, kdo představuje ženicha s nevěstou, dneska je to často nějaký legračně vypadající pár. Jdou i družičky, svatebčani, to se pořád dodržuje. Úplně první jde ale holka, která nese na tyči housle s černou mašlí – což znamená, že se pohřbívá muzika a končí období veselí. Často si dnes člověk v průvodu všimne nějaké masky a řekne, jak jsou ti lidé důmyslní. Většinou reagují na nějaké aktuální dění, jezdí třeba auto s Klausem nebo Havlem, a mávají davu.

Co se během masopustu jedlo?
Helena:
Tenkrát moc maso nebylo a nedělaly se žádné veřejné hody, každý si uvařil doma. Na Tučný čtvrtek před Masopustem se například vařilo domácí uzené se zelím, no a v neděli zas. Dělalo se máčedlo a šišky obalované v cukru.

Jednou z tradic bylo i pečení a jezení koček…
Helena:
Ano, o masopustu se v Postřekově pekli i kocouři, tuším že na Popeleční středu.
Anna: V Mlýnci, což bývala německá část Postřekova, byl hostinec, kde se o masopustu pekli kocouři. Chlapi je prostě pochytali a pekli. My jsme tedy žádného pečeného kocoura nejedli, ale například vždycky když přijel někdo odjinud, tak ho tam postřekovští chlapi zatáhli, že mají k jídlu králíka. A když to snědl, tak pak na něj začali všichni mňoukat. Dnes už se to naštěstí léta nedělá a myslím, že taková tradice se už neobnoví.

Na jaké tradice ještě vzpomínáte?
Anna: Například legrůti, na vojnu odvedení kluci, měli výsostné právo nést Masopusta na márách. Dnes už žádná vojna není, ale místní kluci si tuhle tradicí hlídají a dodržují ji. Když jim bylo osmnáct a jsou ve věku k odvodu, tak nesou Masopusta.
Helena: Na postřekovský masopust také dříve chodila v krojích pouze a výhradně postřekovská děvčata, toho jsme se prostě držely.
Anna: Dnes už přijíždějí lidé z Prahy, půjčují si v naší půjčovně kroje a chodí na masopust. Tahle slavnost je prostě hodně zpopularizovaná.

Nemá postřekovský masopust v moderní době také nějaké světlé stránky?
Anna:
Mně třeba přijde moc pěkné, že dnešní děvčata, která celý rok chodí jenom v riflích, si na masopust ten tradiční kroj oblečou, i když byste je jindy do kroje za žádných okolností nenavlékli.
Zajímavou tradicí bývalo také to, že legrůti v neděli dostali od holky kytičku, pak si v lokále vařili slepičí polívku, zůstávali tam do druhého dne, a pak ráno chodili po chalupách – každý šel do domu dívky, od které dostal květinu – a tam dostali snídani.
Helena: Dostávali to jídlo vlastně za to, že to děvče vytáčeli celý masopust, často šlo o uzené maso.
Anna: Bývali taky ještě trochu opilí, takže vyváděli všelijaké vylomeniny, třeba po světnici sypali lidem pšenici a podobně. Dnes z této tradice dodržují hlavně to, že dělají ty vylomeniny.