„S prací Barbory Motlové jsem se setkal, jako výtvarník, poprvé v roce 2009 při společné výstavě v Brémách. Výstavu pořádala Galerie města Plzně a byly tam prezentovány práce vybraných autorů Plzeňského kraje. Již tehdy mě Barbořina práce oslovila natolik, že jsem začal uvažovat o její výstavě u nás v Galerii bratří Špillarů. Musely však uplynout čtyři roky, nežli jsem mohl její tvorbu zařadit do výstavního programu," zmínil galerista při vernisáži.

Připomněl, že ve zmíněném období stihla  porodit dvě děti, které vychovává s jejich otcem  Benediktem Tolarem. Přitom nepřestává  malovat.

„Její obrazy by se daly charakterizovat velmi jednoduše, ale pouze na první pohled. Vždy je v nich uloženo nějaké poselství nebo nastavuje zrcadlo, popřípadě ironicky popíchne," konstatoval Sika s tím, že by se zdánlivě tvorba Motlové mohla řadit k surrealismu, což by bylo ale  jednoduché a neúplné konstatování.

Některá díla jsou unikátní i technologií vrstvení pomalovaných skel. Jsou velmi poctivě výtvarně zpracovaná, obsahově mají takzvaně nápad a hlavně nenechají návštěvníka klidným,"  dodává Václav Sika.

„Na pracích Benedikta Tolara je patrné, že se autor nebojí. Nebojí se použít ty nejnetradičnější materiály a různě je kombinovat. Vznikají velmi zajímavé asambláže, kde vedle sebe můžeme vidět parohy jelena nebo srnce, ale i věšák na oděvy. Jeho práce je dosti košatá. Zabývá se celou řadou témat, namátkou třeba auto-moto. Zde využil jako základ různé části kapot aut, z nichž vytvářel působivé objekty," představil umělce domažlický galerista.