„Chtěl jsem jeho práci připomenout po roce, který uplynul od jeho odchodu," říká autor, domažlický publicista Karel Frait. V publikaci si čtenáři přečtou i jeho osobní vzpomínky na významnou postavu tuzemské architektury.

Batelka se narodil na Českokrumlovsku, před Němci jeho rodina za 2. světové války utekla do Plánice na Klatovsku.

„Po maturitě jsem chtěl studovat malířství. Na to jsem se i v Praze přihlásil, ale můj známý ing. Voldřich mě přemluvil ke studiu na ČVUT, Fakultě architektury. Tu jsem ukončil promocí v roce 1957. Poté opět náhoda mě přivedla na Střední průmyslovou školu stavební do Domažlic, kde jsem jako mladý inženýr vyučoval odborné předměty," popisoval Josef Batelka cesty osudu, které ho přivedly do Domažlic, v rozhovoru, který pro Domažlický deník před čtyřmi lety připravil právě Karel Frait.

Batelka je autorem projektů pro rekonstrukci městského kulturního střediska a jeho propojení s kinem Čakan, smuteční síň v Klenčí, sídliště rodinných domků Šumava v Domažlicích, tamní Dům s pečovatelskou službou, restauraci Dubina, Chodskou chalupu na Hrádku, krytý plavecký bazén i pobočku tehdejší státní banky v nynější ulici U Nemocnice.

„Měl jsem rád náročné akce. První rozsáhlejší prací byl návrh a projekt na rekonstrukci Městského kulturního střediska v Domažlicích. V zadání se nedoporučovalo spojení 'kulturáku' s kinem. Mně to nedalo a podařilo se mi umístit dva sály nad sebe. Tím jsem se asi prvně uvedl, udělal si jméno," vzpomínal Batelka.

Byl činný i v kulturní oblasti. Hrál v domažlickém ochotnickém divadle, zpíval v pěveckém souboru Čerchovan, hrál na housle a učil hře na ně v hudební škole.

Později se Josef Batelka stal vedoucím projekčního střediska okresního stavebního podniku.

„Rýsovací prkno a zajímavé zakázky předznamenaly celý můj další život architekta projektanta," konstatoval v rozhovoru.

Byl také dlouholetý člen stavební komise pro výstavbu MÚ Domažlice a člen Okresní rady Junáka.