Na místě, kde je nejzachovalejší nejstarší prales z prvohor na světě, pracovali i výzkumníci ze Západočeského muzea v Plzni (ZČM).

„Asi největší objev je zkamenělina pavouka. Podobné nálezy jsou ohromně vzácné. Je to jeden z největších unikátů, které se na Radnicku našly. Srovnat se to dá s vážkou, kterou jsme objevili při minulém výzkumu, nebo škorpionem nalezeným v minulém století,“ vysvětluje vedoucí paleontologického oddělení ZČM Josef Pšenička. O jaký druh pavouka se přesně jedná, ukáže až podrobný výzkum.

Vědci také získali důkazy o tom, že v pralese se vyskytovaly epifyty, tedy rostliny žijící přisedle na jiných rostlinách.

„To při předchozích výkopech scházelo. Jednalo se o rostlinu s latinským názvem goldenbergites, která je příbuzná s dnešními vranečky. Ty jsou typické pro africké deštné pralesy,“ říká Pšenička. Dříve se podle něho předpokládalo, že hustota porostu v pralesích doby karbonu nebyla příliš velká. „Naše výzkumy ukázaly, že v okolí Radnic to bylo úplně jinak,“ dodává.

Badatele k tomu dovedl nález dvou velkých pařezů stromů, které od sebe byly vzdáleny pět metrů. „Při výšce třiceti metrů to znamená relativně velkou hustotu porostu,“ upřesňuje Pšenička.

Při výkopech vědci nalezli také tři rostlinné druhy, které nebyly dosud známé. „Definitivně to bude jisté až po dalším studiu,“ doplňuje.

Společně s českými vědci se na výzkumu podíleli také badatelé z čínské akademie věd a z univerzity v Yunanu.

„V příštím roce chystáme výkopy v Číně v oblasti Wuda. Lokalita je tam velmi podobná té na Ovčíně. Současný průzkum napomohl ujednotit metodiku,“ sděluje Pšenička.

Při výzkumech na Radnicku paleontologům pomáhali také místní občané. „Měli velký zájem. Byli velmi vstřícní. Stejně jako rodina Šternberků, která pozemek poskytla,“ konstatuje.