Jak vše začalo

„Nebylo to tak, že by se pár lidí sešlo a řeklo si: Založíme soubor. Všemu předcházela snaha o uchování živé folklorní tradice a probuzení té mrtvé. Co se krojů týkalo, mužský se už ve 20. století dávno nenosil, živý byl jen ženský kroj, chlapi nosili běžné oblečení. Jako datum založení souboru počítáme 6. červenec 1933, kdy se v Postřekově konala velká národopisná slavnost a soubor mimo jiné uvedl Chodskou svatbu. Tehdy se natáčela na dlouhohrající desku a diváků se údajně přišlo podívat 17 000. Od té doby se datuje pravidelná činnost souboru," vzpomíná na počátky folklorního uskupení 38letý Petr Buršík, jinak muž, který se souborem nacvičuje coby umělecký vedoucí jeho vystoupení.

A protože svatba nemohla být bez muziky, Postřekovští dali dohromady kapelu. „Jedním z muzikantů, kteří se počítají mezi zakladatele souboru, byl místní učitel Jiří Kajer, dále například bratři Frišholcové. Muzikanti nebyli zdaleka všichni z Postřekova," říká Buršík.

Pokud by měl jmenovat nejstarší a stále aktivní členy souboru, byl by to Antonín Kuželka – strejda Kubijáčkouc a Anna Vrbová – teta Houlíkouc. Z generace pamětníků je to určitě Anna Pivonková – teta Dolejších, pak i Anna Kapicová – teta Boudouc.

Souborem prošly minimálně čtyři generace

A kolik generací už se v souboru vystřídalo?

„To se dá dost těžko říct, protože někdy se poštěstilo a soubor měl kliku na pár lidí, kteří v něm strávili celý život. Někdy přijde generace nebo tanečníci, kteří v souboru účinkují pět, deset let a odcházejí pryč. Vdají se, ožení. Třeba Kubijáčkouc, Houlíkouc, Dolejších, Boudouc, Eclouc nastoupili do souboru jako mladí a když to jde, vystupují s ním i teď, a to je jim sedmdesát i víc. Pokud si vezmu, že soubor má 80 let, dalo by se říct, že se v něm vystřídaly čtyři generace, záleží, jak se to bere, tohle je po 20 letech jedna," odpovídá.

Střídaly se i kapely

Podobně se v Národopisném souboru Postřekov střídali i muzikanti či celé kapely. „Pokud to vezme z pozice někoho, kdo je mladší a není pamětník, první významná kapela byla ta Frišholcova dudácká muzika, nebo se jí říkalo někdy Muzika Jiřího Kajera. Samozřejmě se časem obměnila. Ta byla první. Potom přišla Postřekovská dudácká muzika, která se souborem vydržela přibližně čtvrtstoletí. Posléze, neboť nebyl u jejího počátku, jí dělal dlouhá léta kapelníka Jindra Šimek ze Šitboře. Důležité je to, že s jeho příchodem začala hrát v dudácké muzice basa, která tam předtím nebývala. Nezavedl ji sice on, ale Zdeněk Bláha z Horní Břízy. Kapela se také obměňovala, ale základ tvořili Jan Kuželka, Jaroslav Kuželka, Jindřich Šlajs, Jindra Šimek a Josef Kapic. Po nich se muzikanti střídali, další významný mezník nastal, když přišel dudák Ríša Vísner. Tehdy mu bylo, snad se nepletu, 14 let a začal hrát jako řadový muzikant. Postupně se vypracoval na kapelníka a někdy kolem roku 2000 kapelu převzal," vzpomíná Buršík.

Proč si říkají Sekáčí

A protože kapela, již dosud Vísner vede, byla při svém založení hodně mladá, začala si říkat Sekáčí. Rozhodně to ale nebylo kvůli tomu, že by se muzikanti uměli ohánět kosou. „Tradičně se naši muzikanti představovali jako Postřekovská dudácká muzika, aby bylo zřejmé, že muzika patří k souboru, a to v návaznosti na letitou postřekovskou tradici. Muzikanti kolem Ríši – dnes už zas tak mladí nejsou – ve své době tvrdili, že jsou fešáci, sekáči – po našem sekáčí. Z legrace a neoficiální přezdívky kapely se nakonec vyvinulo její jméno Sekáčí, jímž se kapela představuje," vysvětluje s tím, že Sekáčí hrají ve složení Richard Vísner – kapelník a dudy, Roman Kalous a Jan Hrbáček – klarinety, Pavel Ježek – housle a Tomáš Kulhánek – kontrabas.

O tanečníky nemají nouzi

Postřekovský soubor neměl nikdy nouzi o tanečníky a zpěváky, ale kolik jich vystupuje v současnosti?

„Všemožně se počet vystupujících mění, ale vloni o Chodských slavnostech jsem v Letním kině v Domažlicích počítal, kolik nás vlastně je. Tančilo sedm nebo osm párů takzvaně starých a asi patnáct párů mladých tanečníků najednou. To byl takový úžasný zážitek, že jsme tak velké pódium zaplnili. Momentálně má soubor lidí hodně, samozřejmě ti dříve narození už svoji činnost omezují a vystupují, jak jim zdraví dovolí. Zatím máme silnou partu mladých, ale jednou se dostanou do věku, kdy se budou rozmýšlet, zda půjdou na vysokou školu. To může být důvod pro konec docházky do souboru," přemítá Buršík.

Národopisný soubor Postřekov znají i v zahraničí

Za roky existence projel postřekovský soubor pěkný kus Evropy.

„Nerad bych na některé účinkování souboru v zahraničí zapomněl. Pokud vím, za celou éru byl ve všech zemích, které jsou kolem naší republiky. Soubor sice nebyl na Ukrajině, ale dnes je hranice se Slovenskem, což je cizí země, vystupoval v Polsku, Rakousku, obou tehdejších Německách, což je dnes jedna země. Svého času měl družbu se souborem ze Štrasburku, takže se jezdilo do Francie. Dodneška udržujeme přátelství s Českou Besedou z Prekopakry v Chorvatsku, což kdysi bývala Jugoslávie, pravidelně se vzájemně navštěvujeme. Jsou to vlastně potomci Čechů, kteří tam odcházeli za císaře pána osidlovat po Turcích vybydlenou zemi a slaví tam dožínkovou slavnost, kde bývá i 5000 vystupu­jících. Sjedou se tam ze všech tamních českých vsí a zajímavé je, že chorvatští Češi mají i svého zástupce v parlamentu a ten se dožínek účastní. Je úžasné, jak si českou kulturu už přes sto let drží, někde se to daří více, jinde méně," vypráví Buršík.

Jak oslavují osmdesátiny

Bude soubor letošní osmdesátku nějak slavit?

„Snažíme se výročí připomenout při každém vystoupení, ať je to kdekoliv. První oslavu jsme měli, když přešla bálová sezona u nás ve Špillarce. Pozvaní byli nejen aktivní členové, ale i bývalí a sympatizanti. Připomněli jsme si historii souboru, promítali fotografie. Vystoupily tam děti z našeho souboru a na závěr jsme si pouštěli Chodskou svatbu – videonahrávku Československé televize z roku 1981. O Chodských slavnostech máme pořad Proč Postřekováky ani po 80 letech nohy nebolí. Našemu vystoupení bude dominovat svatba, s níž jsme dlouho nevystupovali, a uvedeme ji také proto, že byla na počátku existence souboru," zdůvodňuje jeho umělecký vedoucí.

V souboru vládne pohoda a dohoda

Demokracie, která v našem státě ne vždy funguje, naopak prospívá Národopisnému souboru Postřekov.

„Radek Zuber je hlavní vedoucí souboru, má na starosti věci organizační, domlouvá vystoupení i způsob dopravy a finanční stránku. Ríša Vísner má na starosti muzikanty a já jsem umělecký vedoucí, i když tenhle titul rád nemám. Vedu zkoušky a starám se o to, jak bude vystoupení vypadat. Co v něm bude, to bývá často věc kolektivní. Scénář napíše, kdo má chuť, ale hlavně čas a nápad. Kdybych měl vyjmenovat ty, kdo scénáře psali, byli to Radek Zuber, Jana Zuberová, Roman Kalous i já. Je to podle toho, jak koho klepne za ucho nějaký nápad, a pak ho rozvine. A při zkoušení třeba přijde někdo s dalším nápadem, který se do scénáře zapracuje. Opravdu to neleží na jednom člověku," prozrazuje Buršík.

Komu je soubor vděčný 

Souboru hodně pomohli tři známí lidé – Vladimír Baier z Domažlic, Zdeněk Bláha a jeho manželka Věra Rozsypalová z Horní Břízy. Pro Postřekováky připravovali pásma a první jmenovaný i hudební úpravy písní a zaslouží si poděkování. Dva ze tří díků už směřují do muzikantského nebe.

Kdy má soubor o Chodských slavnostech vystoupení

V sobotu 10. srpna od 14.30 hodin u brány na náměstí: Postřekovský vokýnko "Proč Postřekováky hani po 80 letech nohy nebolí.

nepromeškejte ani v neděli 11. srpna v letním kině od 14.30 hodin Klenotnicový pořad!