Chodsko je jedinou oblastí Čech, kde lidový kroj zůstává stále živý a je unikátním dokladem bohaté chodské historie. V roce 2010 byl ve spolupráci s Ministerstvem kultury České republiky zahájen projekt dokumentace krojového bohatství Chodska.


Na jeho základě jsou průběžně pořizovány audiovizuální záznamy živé krojové tradice, oblékání a údržby krojů, jejich výroby a historie různých krojových variant. Cílem je přitáhnout pozornost k celé šíři chodské krojové kultury, posílit znalost oblékání kroje a zabránit tomu, aby byly dochované a po generace děděné kroje likvidovány a zapomenuty. Týká se to mnoha variant kroje, které mizí z běžného užívání a často jsou zničeny jen z pouhé neznalosti. Jde o kulturní bohatství, jehož doklady se v ostatních regionech Čech a Moravy dochovaly jen v omezeném rozsahu a původní formy kroje jsou tam rekonstruovány často pouze na základě archivních pramenů.


Všichni důvěrně známe obrázek žen v „selských šatech“ na domažlickém náměstí, v kostele nebo na návsích okolních vesnic. Od dětství se s nimi setkáváme při příležitosti církevních svátků, slavností, ale i v běžném životě. Proto možná uniklo naší pozornosti, že podobných zážitků ubývá a pamětníci starých časů odcházejí i se všemi vzpomínkami a přesnou znalostí historie oblékání kroje.
Dostáváme se na hranici doby, kdy s pamětníky odchází i přímé doklady krojové kultury 19. a 20. století a v širším povědomí zůstává pouze částečná znalost tohoto kulturního bohatství.


Tradiční chodský kroj se postupně stává sváteční záležitostí a řada součástí lidového oděvu oblékaného do současnosti nejstarší generací je definitivně odkládána. Slovy pamětníků: „Až nebudeme, mladí to naloží a hodí do škály“.


Vytrácí se krojová pestrost a rozmanitost, která se odvíjela od cyklu zemědělského a liturgického roku a byla pevnou součástí každodenního rodinného i společenského života.


Tradiční vzhled chodského kroje zůstal zachován nejen po střihové, ale v rámci přirozeného vývoje kroje i po materiálové stránce. V současné době se však potýkáme s nedostupností kvalitních materiálů s původními vzory, což postupně povede k posunu ve vzhledu tradičního oděvu.


Začíná být obtížné dbát na doposud dodržovaná pravidla, která se týkala druhu látek, vzorů a jejich použití pro různé formy všedního či svátečního kroje. Z vlastní zkušenosti vím, že mizí i znalost postupu oblékání kroje, použití různých krojových variant k všedním a svátečním příležitostem, či správné kombinace jednotlivých krojových součástí. Sáhněme si do svědomí, kdo z mladší generace dokáže bezchybně obléci slavnostní chodský kroj, naškrobit rukávce, zavázat na hlavu černý šátek nebo plenu?


Při většině příležitostí se obracíme s prosbou o pomoc k několika málo pamětnicím, které v kroji vyrůstaly a své zkušenosti předávají mladším. Kdo z nás, vyjma pamětníků, ví přesně, jaký kroj obléci k různým příležitostem?


Kroje v minulosti hrály všemi barvami a měnily barevnost, druh látky nebo celý kroj v návaznosti na průběh církevního roku. Jiný oděv se oblékal na cestu „do města“, jiný do kostela, ke svátku, k muzice nebo na bály, k radosti či ke smutku.


Chtěla bych poděkovat všem chodským pamětníkům, kteří nám pomáhají zachytit doposud živý obraz krojového bohatství chodského kraje. Poděkování patří celé farnosti obce Mrákov, obyvatelům Dolního i Horního Chodska a zejména těm, kteří nám vyprávějí o starých časech, o výrobě, oblékání a historii krojů, které se na Chodsku dochovaly nebo doposud vznikají.


Děkuji také videostudiu Hany Hruškové z Luženiček za profesionální přístup a spolupráci při pořizování dokumentárních snímků.


Zároveň bych chtěla poprosit širokou veřejnost o případné náměty, staré fotografie a kontakty na další pamětníky, kteří by nám chtěli vyprávět o dobách, kdy lidé ještě uměli žít v přirozeném souladu s přírodou, cykly ročních období, církevních svátků i rodinného života.
Autor: Helena Gruberová