Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Muzeum Chodska je živou organizací

Domažlice - Rozhovor s ředitelem muzea Josefem Nejdlem o jeho práci, činnosti muzea i historii Chodů

15.11.2011
SDÍLEJ:

Josef Nejdl.Foto: Archiv redakce

V závěru hlavní sezony jsem navštívil ředitele muzea Chodska v Domažlicích, rodáka z Mrákova, absolventa domažlického Gymnázia J. Š. Baara a následně filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze obor Entologie Josefa Nejdla (40). Přivítal mne v samém historickém jádru Chodska, v salónku věže Chodského hradu. Položil jsem mu několik otázek souvisejících s jeho prací, muzeem a samozřejmě s historií Chodů.

Jaká byla pro vás letošní hlavní sezóna měřeno počtem návštěvníků Muzeum Chodska a Galerie bratří Špillarů? Chodské slavnosti byly úspěšné a jistě se to odrazilo i u vás.

Jsem rád, že mohu odpovědět – průměrná. V posledních letech návštěvnost spíše klesá, ubývá školních výletů, ale přibývá rodin s dětmi, cykloturistů. Musíme se stále více operativně přizpůsobovat zájmům lidí, návštěvníků. Na Chodsko je táhnou dudy, kroje, keramika, ale i koláče, dobré pivo a pravá dudácká muzika. V tomto si s organizátory hlavně Chodských slavností rozumíme a naše práce se vždy v srpnu hodně prolíná. Myslím ale, že je asi ještě dost návštěvníků chodské pouti, kteří neviděli v muzeu „chodskou svatbu“, nebo obrazy bratří Špillarů v jejich galerii. A alespoň jedno číslo: Letos jsme u nás přivítali více než deset tisíc návštěvníků.

Jste krajskou příspěvkovou organizací. Spravujete nejen regionální a vlastivědné Muzeum Chodska, ale i Muzeum Jindřicha Jindřicha a Galerii bratří Špillarů. Co vás čeká v nejbližším období, jaká je vaše odborná vize - přání?

Za hlavní úkol považuji zajistit do dvou let rekonstrukci objektu Muzea Jindřicha Jindřicha, který je v současné době uzavřen z důvodu havarijního stavu veškerých technických zařízení. Část našich pracovišť - archeologové, přírodovědci, knihovna a archiv - jsou přestěhováni do náhradních prostor. Součástí této náročné akce o rozpočtových nákladech v řádu desítek milionů korun, bude i definitivní umístění Galerie bratří Špillarů v prvním podlaží tohoto zrekonstruovaného objektu. To bylo mé přání, odborná vize. Projektová dokumentace je zpracována, připravuje se výběrové řízení na dodavatele. Co se týká krajské dotace – příspěvek na naši činnost činí cca 8 milionů ročně. Jeho užití je přísně řízeno zřizovací listinou a směrnicemi o příspěvkových organizacích.

Vystudoval jste Filozofickou fakultu UK v Praze se zaměřením na národopis. Rok před ukončením školy jste již praktikoval v Muzeu Chodska, kde jste 1.7. 2001 nastoupil do funkce ředitele. Co vás přivedlo k historii, lásce k Chodsku?

Rozhodování nebylo těžké. Narodil jsem se v Mrákově, obci se silnými chodskými kořeny. Můj děd spoluzakládal známý mrákovský národopisný soubor, otec v tradici pokračoval a dodnes tento soubor vede. Já jsem jeho aktivním členem. Zpívat a tančit na pódiích chodské písně a tance a nevědět nic moc o jejich historii, o životě dědů, pradědů by nebylo slučitelné. To byly ony cesty a cestičky, které mě přivedly až sem, do historického hradu našeho Chodska. Jsem tomu rád.

Regionální a vlastivědné Muzeum Chodska se nachází v památném Chodském hradu, jehož gotické základy byly položeny v 60. letech 13. století. Jaké pocity vás provázejí při ohlédnutí, jak šla dál historie hradu?

Je opravdu zajímavé pracovat v těchto autentických prostorách. Je to úžasný pocit, věnovat se zde svému zaměstnání, které s tímto místem souzní. Nyní se například nacházíme ve spodní, gotické části věže hradu, který byl založen v 60. letech 13. stol., prošel mnoha požáry, byl stavebně upravován a do roku 1592 zde sídlila „chodská vláda“ – královský purkmistr a soud. Po dalším požáru zůstal téměř 150 let v sutinách a teprve ve 20. letech 18. stol. ho měšťané vystavěli do nynější podoby. Od roku 1931 je v něm umístěno muzeum. Čas historických kroků se jeví krátký. Nejsou v nich znát všední starosti, radosti i bolesti lidí, selské bouře, války. Historie Chodů v malebném kraji na úpatí Českého lesa kolem Domažlic je však uchopitelná. Chodové se stali uznávanými vykonavateli strážní služby a zabezpečovali naši západní hranici proti nekalému pohybu zboží a lidí. Za tuto náročnou službu měli od krále řádu privilegií z nichž 1. majestát od krále Jana Lucemburského z roku 1325 je osvobozoval od práce „na panském“, mohli nosit zbraň. Vešli do povědomí mnoha generací a právem jsou veřejně připomínáni se svými zvyky na řadě národopisných regionálních i národních slavnostech.

Jak byste charakterizoval sbírky – exponáty muzea, které předkládáte odborné veřejnosti, návštěvníkům?

V Muzeu Chodska je pro návštěvníky otevřena expozice, která představuje bohatou historii a kulturu tohoto zajímavého regionu. Lidé se rádi zastavují u „chodské svatby“ nebo „chodské sence“, zajímají se o historickou podobu Domažlic s hradbami, chodskou keramiku. V muzeu jsou celoročně pořádány výstavy k různým významným událostem. Neméně důležitý, lidem však veřejně nepřístupný, je depozitář zahrnující velkou spoustu historických památek lidí prostých i zámožných, kteří je muzeu většinou darují. Slouží hlavně pro studijní účely i spolupráci s vědeckými ústavy u nás i v celé Evropě. Muzeum se tak stává živým organizmem stále obohacovaným novými poznatky, exponáty. V muzeu Jindřicha Jindřicha, nyní uzavřeném, se nachází jedinečná sbírka téměř 1500 lidových podmaleb na skle, hudební i národopisné práce. Moc se těším na jeho znovuotevření. Stálá expozice Galerie bratří Špillarů poskytuje pěkný zážitek milovníkům olejomalby na velkých plátnech rovněž s chodskou tématikou.

Čím je pro vás chodský kraj výjimečný? Lze charakterizovat rysy současných i minulých obyvatel?

Předně bych zmínil velmi dobré podmínky pro zemědělství celého krásného Chodska. Vztah k půdě jako zdroji obživy byl pro obyvatele určující, vytvářel jejich mentalitu, charakter. Chodové se nemuseli vydávat daleko za prací, jejich grunty se dědily z otce na syna. Známá je jejich hrdost až tvrdohlavost, lpění na majetku, obava z dluhů. Nemilují změny, zachovávají tradice, milují svůj kraj, domek, zahrádku. To je důležité především i v dnešním globalizovaném světě. Mít svoji vlastní identitu s pevným zakotvením a pokud do světa přece jen odejdeme, rádi se vracet!

Autor: Karel Frait

15.11.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Dominik Kubalík

Škodovka prohrála, přesto je první

Miloš Zeman v Domažlicích
20

Hejtman Bernard: Prezidenta přijmu, ale servilní nebudu

FOTO: Kapely Dymytry a Komunál zahrály v Mrákově

Mrákov – Svátkem pro příznivce tvrdší muziky byl sobotní koncert kapel Dymytry a Komunál v mrákovském kulturním domě. V sobotu 21. října tam vystoupí kapela Kečup.

Neznámý zloděj vyloupil garáž a z auta ukradl baterii

Domažlice – Trestných činů krádež a poškození cizí věci se dopustil neznámý pachatel během uplynulých dvou týdnů v Domažlicích.

Naši prvňáci ze ZŠ Všeruby

Domažlicko - Ve středu 18. října najdete v Domažlickém deníku prvňáky ze ZŠ Všeruby. Nezapomeňte si koupit noviny.

Před 80 lety zemřel spisovatel Jan František Hruška

Pec pod Čerchovem – Před 80 lety zemřel spisovatel Prof. Phil. Dr. Jan František Hruška, rodák z Peci pod Čerchovem Zemřel 17. října 1937 ve svém bytě v Plzni na následky mozkové mrtvice, která ho postihla předešlého dne.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení