Jedinečná možnost zahrát u příležitosti důležitého svátku na ambasádě naší republiky v cizině byla dána zástupcům Chodského souboru Mrákov. S několikadenním předstihem zpestřili recepci pořádanou k výročí samostatného Československa. Ta se uskutečnila na zastupitelském úřadu v Paříži ve spolupráci s Plzeňským krajem a francouzským regionem Franche-Comté.

O informace ohledně vystoupení ve Francii jsme požádali vedoucího dudácké muziky Josefa Jarábka.

Jak vůbec došlo k tomu, že jste byli pozváni do Paříže?

Celá akce byla naplánována Plzeňským krajem. Na základě dřívější spolupráce mne oslovil pan Milan Kozel, zda bychom byli ochotní reprezentovat Plzeňský kraj na oslavě výročí naší republiky na recepci uspořádané ke státnímu svátku.

Kolik vás do Francii jelo?

Do Paříže nás jelo devět.

Proč právě devět?

Bylo to přesně dané. Už při prvním telefonátu jsme se s panem Kozlem domluvili, kolik lidí má jet. Počet vlastně seděl na dudáckou muziku plus taneční pár či dva páry.

Bylo těžké vybírat z členů souboru?

Ani ne. Vybrali jsme lidi, kteří aktivně působí v dudácké muzice, a samozřejmě se vše řídilo i podle toho, zda v určeném datu mohli odjet.

Kdo to byl jmenovitě?

Byl jsem to já, Josef Nejdl, Jan Randa, Marta Růžková, Lukáš Forst, Jirka Kupilík, Dan Dřímal, Štěpánka Duffková a Václav Kuba. Dudácká muzika byla v Paříži kompletní, a to kromě Vaška Kupilíka, jako tanečníci se tam s Martou Růžkovou prostřídali Honza Randa a Pepa Nejdl. Velmi nám pomohlo to, že Pepa jako průvodce hovoří dobře francouzsky a má Francii velmi dobře projetou.

Kdy jste odjížděli a jakým způsobem jste se do Francie přepravili?

Vyjížděli jsme 21. října a přepravili jsme se do Francie dodávkou pro devět lidí, řídil ji náš basák Venca Kuba.

Na kolik dní váš výlet byl?

Na tři. V Paříži jsme strávili dvě noci – ze středy 21. na čtvrtek 22. října a ze čtvrtka na pátek 23. října, kdy jsme odjížděli domů.

Co vše jste v rámci recepce předváděli?

Hráli jsme z klasického repertoáru dudácké muziky, takové naše šlágry. Předvedli jsme jim tam nevšední, ale pro nás tradiční nástroje, jako jsou fanfrnoch a vozembouch. A protože mezi mrákovské tradice patří i heligonky, další pásmo patřilo jim. Samozřejmě nemohly chybět ukázky chodských tanců. Nejvíce se líbily asi mateníky.

Přivezli jste si z Francie nějaký zvláštní zážitek?

Větší zážitek než my měli určitě Pařížané, když jsme jezdili ve čtvrtek po Paříži MHD v chodských krojích. Lidi tam na nás koukali a naprosto nechápali, co se děje (smích).

Proč právě v krojích, to jste s sebou neměli ´civil´?

Měli, ale bydleli jsme ve Versailes a chtěli jsme si ještě před recepcí prohlédnout centrum Paříže. Pak jsme se však vrátili zpět a kvůli tomu, aby nikdo nemusel řídit cestou na recepci, již jsme si chtěli všichni užít, oblékli jsme si kroje a využili jsme pařížskou dopravu. Bylo to kouzelný.

Co pro vás tato příležitost předvést chodský folklor v hlavním městě Francie, navíc při tak významné akci a na tak neobvyklém místě znamená?

Už jenom to, že z celého Plzeňského kraje vybrali právě dudáckou muziku našeho mrákovského souboru pro nás bylo ohromné zadostiučinění, obrovská odměna za dosavadní práci. Navíc, musím říci, jsme se dost hezky zapsali.

Jak si tohle mám vysvětlit?

Lidem jsme se líbili, chválili si nás a rýsuje se možná další spolupráce. Byli jsme dotázáni, zda je nás možné zmínit a také prezentovat v rámci UNESCO. Je to pro nás úžasné doporučení a zároveň určitá odměna.