Chodský soubor Mráček letos oslaví dvacet let. Na čí popud vznikl?

„Dětský soubor Mráček založila Marie Johánková a Ludmila Herlíková. Hlavním důvodem byla snaha udržet upadající tradice. Mráček ale zároveň slouží také jako ´přípravka´ na vstup do velkého souboru.“

Kolik členů má v současnosti a kdo jej vede?

„V současnosti má kolem pětatřiceti dětí, děvčata převažují. Jejich věk se pohybuje od 4 do 12 let. Vede ho Marie Johánková, která vytváří jeho choreografii, a dále Anna Bayerová a Jitka Růžková. Hudbu připravuje Josef Kuneš. Čerpá i z materiálů od Vladimíra Baiera.“

Dokážete odhadnout, kolik dětí už souborem za celou tu dobu prošlo?

„Stovky. Přesné číslo není. Mnohé z dětí pak přešly do velkého souboru.“

V jakém věku členové do souboru přicházejí a kdy jej opouští? Pokračují pak v souborech dospělých, nebo tím obvykle jejich „hudební“ aktivity končí?

„Minimální věk jsou čtyři roky, většinou však přicházejí později. Opouští ho v patnácti letech. Pak mají na výběr, zda přejdou do velkého souboru, nebo skončí.“

Chystáte k jubileu nějakou oslavu? Kdy a kde se bude konat a jak by měla vypadat?

„Šestého června uspořádáme menší ohlédnutí za uplynulými dvaceti lety. Připravujeme vystoupení v Mrákově v hospodě U Bambeka. Bude to někdy odpoledne, čas ještě upřesníme. Představí se Dětský soubor Mráček, zpěvačky a zpěváčci, dudácká muzika Bulácí, Mladá dudácká muzika a bývalí členové Mráčku, kteří dnes tančí ve velkém souboru.“

Nechystáte se vydat CD nebo DVD?

„Ne, nic takového zatím neplánujeme. Když už bychom se do něčeho takového pustili, mělo by to mít úroveň po stránce obrazové i zvukové. Vyžadovalo by to dlouhou a pečlivou přípravu. Dalším důvodem proč ne jsou vysoké finanční náklady.“

O vystoupení souborů z Chodska je zájem po celém světě. Zdejší soubory jezdí do Ameriky, Japonska… Jak je na tom Mráček? Také cestuje, nebo je to výsada až dospělých?

„Vzhledem k tomu, že děti v našem souboru jsou ještě malé, není jednoduché vycestovat do zahraničí. Neobešly by se bez rodičů. Ti by tím pádem museli jet také, čímž by se zvýšily náklady na cestu, které ani tak nejsou zrovna nejlevnější. Pořadatelé zahraničních festivalů hradí pouze nocleh a stravu. Dopravu bychom si museli hradit sami. Ještě významnějším důvodem je zodpovědnost, kterou za děti máme. Zatím byl Mráček dvakrát v Německu, jinak hrajeme v rámci ČR.“

Jak jste se do souboru dostal vy?

„Díky členství rodičů ve velkém souboru. V Mráčku jsem od malinka.“

Už pět let jste kapelníkem muziky v souboru. Co tahle funkce obnáší?

„Vyřizování sjednaných akcí s organizátory, rozhodování, jak se na akci dostaneme, kolik si za ni řekneme a jak zisk rozdělím. Občas napíšu nějakou mezihru nebo menší úpravu písní. Sjednávám záskoky, pokud někdo nemůže. Na dalších činnostech se podílí spíše ostatní – co se bude hrát, kdy budou zkoušky a co nového přidáme do repertoáru.“

Máte nějaké vzory mezi dospělými, jimiž se coby kapelník řídíte?

„Žádná modla neexistuje. Já obdivuji ty, kteří něco výjimečného dokázali. Mé hudební vzory nepatří do oblasti folkloru. Velkým vzorem je mi Tuomas Holopainen, vůdčí osobnost skupiny Nightwish.“

Musel jste někdy řešit nedostatek muzikantů, nebo se jich na Chodsku pořád rodí dost?

„Muzikantů se naštěstí rodí dost. Problém není sehnat dudáka, ale klarinetistu.“

Jaká jsou kritéria přijetí do souboru? Stačí ´mít chuť ´, nebo si vybíráte a občas i odmítáte?

„Do Mráčku se může přihlásit kdokoli od čtyř let s chutí si zazpívat a zatančit. Kroj je jediná investice, kterou je nutno podniknout. Za členství se neplatí nic, ani se nevypisují žádné přihlášky. Stačí zkrátka přijít. Zkoušky jsou každé pondělí od půl šesté večer v Mrákově ve škole. Do naší muziky Bulácí ale členy nepřijímám, pokud k tomu není vážný důvod. Občasné záskoky ale neodmítnu. Držím se lidí, kteří tam jsou.“

Myslím, že jste tím pravým, kdo mi může zodpovědět otázku, zda přežije chodská písnička dobu techna, diska a dalších módních stylů?

„Přežije, neboť mladí mají chuť tradice udržovat a učit se hrát na lidové nástroje. Chodská píseň a folklor obecně přežil největší zátěž – 20. stol. – dobu dvou světových válek, rozšíření civilního oblečení místo krojů i vznik nových hudebních stylů. Proto přežil – li doteď, vydrží dál.“

Danieli, děti rychle odrůstají a chodský kroj není levnou záležitostí. Jak se tohle řeší? Kupuje se kroj větší a dorůstá se do něj?

„Dorůstání do kroje není výjimkou. Kroj po svých dětech většinou prodávají rodiče, jejichž dítě k folkloru netíhne, a je pravděpodobné, že u jeho dětí to bude podobné, nebo dítě nemá mladšího sourozence, kterému by kroj za pár let půjčilo. Nechávají si ho ti, kteří ho v budoucnu plánují pro děti nebo své mladší sourozence. Nevyplatí se prodat starý kroj a za pár let nechat šít nový. Já jsem taky svoje minikroje z dětství neprodal, můžou se hodit… Jinak se kroj nechává šít. Chlapecký u Fraňků v Mrákově, dívčí kroj šila a možná ještě šije paní Vondrašová v Mrákově.“

Když se ohlédnete zpátky, jakých největších úspěchů Mráček či jeho členové dosáhli?

„Mráček se účastní dětských festiválků. Vloni byl i na festivalu ve Strakonicích. Zpěvačky Anežka Bayerová, Marta Růžková a Barbora Balounová mnohokrát prokázaly svůj pěvecký talent v různých pěveckých soutěžích, jakými jsou třeba Lidová píseň v Rokycanech nebo Velké Losiny. Já jsem na festivalu na Slovensku porazil ve hře na dudy devět soupeřů. Zbytek muziky má na kontě hudební úspěchy také. Mezi nadějné zpěváky z řad mladších patří třeba Matěj Šlajs, Michal Švec, Anička Černá a Julča Šlajsová.“

Kdysi jsem hovořil s vedoucími dětského souboru ze slovenského Brezna, kde mimochodem působí i jedna rodačka z Domažlicka. Překvapilo mě, jak velký důraz na profesionalitu kladou, jak vystoupení tanečníků sledují choreografové, muzika má svého zvukaře a do souboru si vybírají z přípravek, do nichž děti chodí. Je tahle cesta správná, nebo ne?

„Pokud jim jde vyloženě o úspěch, tak ano. Já se však k tomuhle nepřikláním. Neustálou výměnou horšího muzikanta za lepšího se vytrácí přátelství a pocit sounáležitosti. Nikdo si není jistý, zda má místo jisté, a neustále se tam vznáší strach. Já bych své muzikanty neměnil. Netvrdím, že jsou všichni bez chyby. Máme ale něco společného – chceme hrát spolu. Hudební úspěchy získané neustálým obměňováním členů by mě netěšily. Krom toho, že bych cítil vinu za jejich vyhazovy, by i mně samotnému hrozilo ´od zítřka končíš´. Vážím si toho, že jsem kapelníkem, a toho, že mám v muzice autoritu. Není jednoduché, aby mě poslouchala skupina lidí, co je v průměru jen o tři roky mladší než já.“

Takže si nemyslíte, že tohle je cesta, jak Chodsko více proslavit po světě?

„Cesta to je, ale nevydal bych se po ní.“

Také vy osobně jste oslavil dvacáté narozeniny. Co by oslavenec popřál stejně ´starému´ Mráčku?

„Vůli pokračovat v tom, co jsme započali, a věřit, že to, co děláme, má smysl a přináší radost lidem a skrze ně nám.“

Jak vidíte svoji budoucnost v souboru? Nepomýšlíte na založení vlastní, samostatné dudácké kapely?

„Naše dudácká sice Mráček doprovází, ale samostatná být dokáže. Svědčí o tom fakt, že mnohá vystoupení máme bez účasti dětí. Nemám v úmyslu zakládat něco nového. A budoucnost? Pokud půjde vše jako dosud, chtěl bych v pozici kapelníka zůstat.“