Pro účastníky kurzu začal závěrečný věneček ještě o půl hodiny dříve společnou fotografií, při které se spousta z nich málem umačkala a pošlapala. Po uplynutí zmíněné půlhodiny se sál MKS naplnil natěšenými rodiči a spoustou příbuzných a kamarádů všech tanečníků, což také znamenalo zvýšenou nervozitu.

Po úvodním předání dárků a květin se tanečníci pochlubili slavnostním nástupem-polskou polonézou. Tento nekonečně dlouhý úvod, při kterém si mohli všichni přihlížející důkladně prohlédnout pány v elegantních oblecích a dámy v nádherných a nepraktických bílých šatech, se ještě prodloužil o stužkování jednotlivých účastníků a děkovné proslovy. Již při této části jsem hypnotizoval stoly v sále, jelikož jsem toužil po tom, abych svlažil svůj krk studenou vodou a dostal se z dostřelu všudypřítomných blesků fotoaparátů.

Poté přišla na řadu ukázka toho, co se všichni tanečníci snažili velmi pečlivě 3 měsíce trénovat. Kromě známých tanců, jako polka nebo valčík, bylo k vidění i například nepříliš dobře známé párové country.

Po úvodní části jsme se na zhruba 15 minut rozešli a dostali možnost prozkoumat, co že jsme to vlastně dostali za dárek. Taneční parket se také samozřejmě uvolnil pro tance chtivé rodiče a jiné přihlížející, aby sami mohli předvést, jak se to dělá správně nebo aby se jejich děti mohly zasmát.

Po čtyřech hodinách vzájemného si šlapání na nohy a velmi oblíbených přestávkách se MKS vylidnilo a po tanečních 2015 už zbydou jen velmi šťastné a často úsměvné vzpomínky, které zůstanou zachyceny na hromadě fotografií, jelikož snad každý v sále alespoň jednou svého potomka zvěčnil.

Já jakožto účastník tanečních, si budu pamatovat hlavně plné kelímky vody, které ve mně každou hodinu mizely jako na běžícím páse, protože v saku mi bylo často horko, nebo třeba velmi zajímavý pocit nošení rukaviček.

Závěrem už snad jen poděkování všem pořadatelům i za to, že jsme se po patnácti letech svého života naučili držet příbor, i když většina jen proto, aby udělala manželům Kociánovým radost, nebo i za to, že už víme, jak máme v budoucnu sedět a stát jakožto elita národa. Děkuji i všem rodičům, kteří mě a některé mé známé i přes naši nevoli přihlásili, a i když už si taneční (díkybohu) asi nikdy nezopakuji, zůstanou mi v hlavě podoby lidí, které bych si nedokázal v saku nikdy představit.

Jan Fait