„Budete moci vidět obrazy inspirované Novým Zélandem, Indií, Portugalskem, Islandem a dalšími zeměmi, které Štěpánka během svých cest navštívila. Výstavu obrazů doplňuje také výstavou několika fotografií z cest a drobností, které si z nich dovezla," láká vedoucí Domu dějin Josef Hais.

Švarcová se věnuje již několik let malbě akrylem na plátno v kombinaci s kresbou pomocí černé tuše, kterou se snaží vrýt na podmalbu svým grafickým rukopisem.

Většinou volí kombinaci neotřelých tónů barev a vybírá si témata ze svého skutečného života. Inspiruje se tím, co vidí její oči, tím co si pamatuje její mysl, anebo tím, co právě prožívá její duše. Své obrazy nepřikrášluje. Její práce se zdají být velmi melancholické.
„Cestuji proto, abych mohla malovat, a maluji proto, abych mohla cestovat. Žiji pro to a miluji to," říká sama autorka. „Díky studiu jsem měla možnost vyjet na půlroční pobyt Erasmus do řeckých Athén, kde mě to neskutečně ovlivnilo. A nejen z uměleckého hlediska. Žili jsme v anarchistické části města, kde vznikala většina demonstrací a politická situace byla v té době snad ještě o něco méně stabilní než dnes," říká a pokračuje: „Kromě alternativního Řecka jsem navštívila například Thajsko – zemi úsměvů, mystický Island, dekadentní Irsko, dlaždičkové Portugalsko, prosluněné Španělsko, temperamentní Itálii, levandulovou Provence ve Francii, jablkovou Anglii, himálajský Nepál, probarvenou Indii, Nový Zéland za plotem, Austrálii s koalou na eukalyptu, gauguinovské Tahiti uprostřed Pacifiku."

Štěpánka Švarcová podotýká, že cestování je práce na plný úvazek.

„Musíte se o sebe starat více než kdykoliv jindy. Prověříte své já v prekérních situacích, posilujete svoji mysl a v životě vás toho už moc nepřekvapí. Získáváte imunitu a vůli. Inspirujete se, učíte se a jste otevřeni všemu novému. Vidíte vše nepřikrášlené. Vidíte surovou realitu drsného života tam venku, ať už je to na západě, nebo na východě. Je to stejně jedno, protože tam, kde je západ, brzy začíná východ a všechno je v životě propojené," zakončila.