Slovenský herec a režisér Martin Huba připomíná jeho roli na kulturní scéně v širším kontextu. 

„Milan byl statečný chlap a pro řadu z nás zosobňoval svědomí národa. Uměl pojmenovat věci, které se drtivá většina lidí pojmenovat bála. Činili tak v civilu i ve svých textech a vystoupeních. I za cenu značné nemilosti a nekomfortnosti, které to přinášelo. Vydržel a neuhnul. Svým způsobem mírnil pocit viny nás ostatních, že tak odvážní nejsme. Svým humorem dodával energii a pocit, že se i špatné věci dají zvládnout. A my se přiživovali na jeho kuráži. Večer co večer předával pěti stům diváků v sále osobitým divadelním způsobem svůj morální postoj a oni si aspoň kousek vždy odnášeli sebou.“

Na jedné z posledních historek, kterou mu Milan Lasica vyprávěl, prý demonstroval svůj nadhled nad generačními vztahy: „Zvonila u něj vnučka. Když jí otevřel, přeptala se: A cos mi přinesl, dědo? Milan to pak dával k dobrému jako příklad toho, že člověk není nikdy připraven na všechno…“ Herecky byl podle Huby skvělým partnerem, humoristou. Bavil lidi. „V soukromí byl ale vážný a spíše zasmušilý člověk, jak to zkrátka u klaunů bývá,“ doplňuje jeho kolega.

Když nemám co říct, jsem ticho. Mluvit za každou cenu je velké riziko.

Milan Lasica

To potvrzuje i Arnošt Goldflam, který se potkal s Lasicou mimo jiné na černé komedii Roberta Sedláčka Dědictví aneb Kurva se neříká. „Jeho humor byl chytrý až intelektuální, řekl bych,“ míní herec. „Uměl rozesmát, i když člověk pod tím vždycky cítil onen smutek z bídy světa. Sám o něm dost přemýšlel, hodně četl, nad věcmi se občas trápil. V reálu byl prostě vážným mužem.“

Muži vzpomínají na jeho kolegialitu, humor a morální posilu, kterou přinášel v době totality, ženy na jeho galantnost. 

"Potkali jsme se při natáčení filmu Výchova dívek v Čechách, kde hrál mého tátu, který mi jako dost nezvladatelné holce všechno odpustí,“ vzpomíná Anna Geislerová, která se s Lasicou potkala kromě filmu podle Vieweghovy předlohy také na jeho domovské slovenské scéně jako host. „Okouzloval mě inteligencí a důvtipem. Měl v sobě tu zvláštní moudrost, která se maskuje humorem. A byl moc hezký chlap! Šaramantní a galantní, uměl se chovat k ženám. Jeho konec je až symbolický – co si víc může herec a muzikant přát, než odejít během potlesku na scéně? Je to naplněná vize, kterou má většina z nás.“

Připomeňte si:

S reakcí na skon oblíbeného umělce přispěchal i marketingový a PR ředitel divadla Studio DVA Tomáš Přenosil:  

"Symbolicky přímo z jeviště 'svého' Štúdia L+S včera navždy opustil tento svět oblíbený herec, dramatik, textař a vynikající zpěvák Milan Lasica. Jsme vděční za to, že jsme měli tu čest strávit s ním mnoho příjemných večerů nejen v hledišti, ale i v zákulisí. Uměl vykouzlit smích a přivést i k zamyšlení. Jeho první setkání s našim divadlem proběhlo již v roce 2007 při zkoušení později dlouho s úspěchem uváděné komedie Půldruhé hodiny zpoždění, ve které exceloval po boku Daniely Kolářové. K nám do divadla se pak rád vracel se svými autorskými hrami (např. Na fašírky mi nesiahaj), ale i s dalšími tituly, které nastudoval pro Štúdio L+S a Divadlo Bolka Polívky. Čest jeho památce a upřímnou soustrast všem pozůstalým. Budete nám chybět, MISTŘE."