Působíte v zastupitelstvu Hostouně za Českou pirátskou stranu, kandidoval jste i ve víkendových krajských volbách. Čím je Vám tato strana blízká?
Témat, která jsou mi blízká, bylo v programu strany do krajských voleb mnoho.  Myslím, že už toho ale bylo k politice řečeno a napsáno za posledních dvacet let tolik, že se ani nedivím, jak volby dopadly. A to nejen co do účasti voličů, ale i celkového výsledku. Chyba je už tam, kde to všechno začíná, tedy různé kauzy politiků, hašteření v parlamentu a stálé vymýšlení čehosi nového. Je to přeci zbytečné v případě, když  jinde ve světě  daná věc funguje už mnoho let. Pracoval jsem v Německu a poznal, jak tam je nastavený systém, jak fungují úřady a vůbec přístup lidí nejen k práci, ale i odpovědnost…
V novém filmu Jiřího Menzela Sukničkáři hrajete roli jevištního technika. Jak jste se ke spolupráci s renomovaným režisérem dostal?
Jak přesně to bylo, to už nevím. Při mém cestování potkávám spoustu lidí a najednou sedím v cateringovém stanu a snídám společně s panem  Hartlem, Martinem Hubou a dalšími.
Jaký je Jiří Menzel na ´place´? Má přirozenou autoritu mezi herci? Dokáže zvýšit hlas nebo je za každé situace klidný?
Je to velká osobnost, která dokáže na ´place´ motivovat lidi k výkonům, jaké jsou v jeho vizích. Je to velmi náročná práce, vstávání v časných ranních hodinách a usínání za pochodu, a to po dobu zhruba tří měsíců. Má epizodní role jevištního technika, kde jsme byli tři takoví, byla naplánována na osm natáčecích dní. Za celou tu dobu jsem od pana Menzela neslyšel zvýšit hlas.

Bavila vás tato zkušenost a zopakoval byste si hraní před kamerou třeba i ve větším měřítku?
Větší měřítko u mne nejspíš nehrozí. Nepovažuji za nějaký neobjevený talent a potom, vážím si těch, kteří poctivě studovali a žijí proto, aby mohli hrát. Nechci jim brát práci (smích). Být před kamerou nebo v přítomnosti  herců, které jsem vídal už jako dítko, je neskutečný zážitek a budu rád, když se opět  naskytne možnost být u toho.
Byl jste při natáčení nervózní nebo jste trémou netrpěl?
Tento rok jsem byl už několikrát před kamerou, a to například v úspěšné reklamní sérii jednoho mobilního operátora. S Vojtou Kotkem a Lukášem Pavláskem jakožto smějící se svalovec a pak plačící motorkář. Pokud je kolem vás příjemná a pohodová atmosféra, jako byla v tomto případě s panem režisérem Danielem Růžičkou, tak to byla zábava. Tohle platí v každém oboru.
Koho byste nejraději pozval na premiéru Sukničkářů?
Rozhodně rodinu a přátele. Pak určitě všechny, kteří mají čas i chuť  a nechtějí čekat, až to bude někde ke stažení.
Kde se s vámi  vaši příznivci v nejbližší době potkat, kde vás mohou slyšet?
V zimním období jsou to většinou plesy, tu a tam v nějakém televizním pořadu s Walda Gangem. O Vánocích bude odvysílán dokument o Vladimíru Pucholtovi v režii žijící legendy, čtyřiadevadesátiletého Jiřího Krejčíka. V ruzyňské vazební věznici vynáším z cely zraněného na nosítkách. Mimochodem, jsem ten druhý (úsměv). Také píši scénář pro nový internetový projekt s názvem Spoof TV. Rád bych po dvouleté pauze opět do rádia. Dám vědět, kde mi dají šanci.