„Mám radost, že jsem si vybral ´pukla´ – nástroj, který se dá přifouknout pomocí měchu. Co by za to dali ti muzikanti, takzvaní dechaři, kteří, když jim dojde dech, musí svůj nástroj pověsit na hřebík!“ šibalsky popsal jeden z aspektů své celoživotní lásky k typickému chodskému hudebnímu nástroji – dudám – Antonín Konrády. Spoluzakladatel nejslavnější chodské kapely Konrádyho dudácká muzika proslul nejen svojí hrou na dudy, ale i každoroční spoluprací na přípravě největších folklórních svátků v regionu.

„Každý rok si říkám, že už s ohledem na svůj věk skončím, ale nakonec mi to nedá a rád znovu připravuji pořady Chodských slavností,“ svěřil se v loňském rozhovoru pro Deník nestor chodských muzikantů. Programy vytváří spolu se svým synem Vlastimilem, učitelem hudby, který tak přirozeně přebírá rodovou tradici.

Konrádyovci se stali synonymem pro poctivou chodskou folklórní kapelu. Svůj region reprezentovali od svého založení v roce 1955 v mnoha evropských zemích – Polsku, bývalém Sovětském svazu, Německu, Maďarsku, bývalé Jugoslávii, Rakousku či Velké Británii. Čtrnáctidenní turné absolvovali ve Spojených státech.

„Natočili jsme 650 chodských písniček a orchestrálek. Účinkovali jsme v mnoha pořadech Československé televize, hráli jsme v rakouské ORF, bavorské BR1 a v roce 1966 i v britské BBC, když jsme byli na festivalu v anglickém Langollenu,“ vzpomínal Konrády.

Za reprezentaci Chodska byl před rokem Antonín Konrády spolu se svými kolegy z kapely oceněn pamětními medailemi města Domažlice, jejichž předání bývá přirovnáváno k udělení čestného občanství.

Díky lásce k hudbě našel Antonín Konrády i svoji lásku životní. V roce 1957 se jeho kapela vydala na Mezinárodní festival mládeže a studentstva do Moskvy. Na pódiu doprovázela moravský taneční soubor Opavica, v jehož řadách působila i paní Vlasta, do které se mladý kapelník zamiloval.