Známý český zpěvák Jakub Smolík se narodil na Chodsku. Vždycky chtěl být muzikant a tomu podřizoval svůj život.

Fanoušci vás znají jako Jakuba, ale vlastním jménem jste Jaroslav. Proč jste si jméno změnil?
Vymyslel to Petr Hannig, tvrdil tehdy, že slovo Jaroslav je dlouhé. A protože jsem biřmován jako Jakub, tak jsem to jen přehodil.

Narodil jste se v Domažlicích, jak dlouho a kde přesně jste na Chodsku žil?
Narodil jsem se přímo v Domažlicích, ale bydleli jsme v Tlumačově, což je vesnice nedaleko Domažlic.

Stojí ještě váš rodný dům?
Ano, stojí. Bydleli jsme u babičky, teď tam bydlí teta a sestřenice s rodinou.

Máte tady ještě nějaké příbuzné a kamarády, s nimiž se i po letech rád setkáváte?
Mám příbuzné po celém Chodsku. Maminka pocházela z pěti dětí. Takže příbuzné mám v Tlumačově, Mrákově, Klíčově, Domažlicích a ve Kdyni.

Kam jste chodil do základní školy?
Bohužel jsme se v mých třech letech odstěhovali, tak jsem tady školu nestihl. Kdybychom zůstali, chodil bych asi do školy do Mrákova.

Jaký jste byl vlastně kluk, nezbedný nebo naopak vzorňák?
Myslím, že jsem byl úplně normální kluk. Do vzorňáka jsem měl určitě dost daleko. Třikrát jsem si rozbil hlavu, kterou mi museli šít. Někdy jsem ze školy přinesl i dvojku z chování. Nejraději, asi jako všichni kluci, jsem si hrál na indiány, s pistolkami, a samozřejmě jsem velmi rád jezdil na kole.

Jaké jste měl dětství?
Díky mamince krásné. Neměli jsme peníze, ale maminka byla vždycky slunečná a snažila se udělat nám život co nejhezčí, udělat, jak se říká, z mála hodně.

Měl jste jako kluk nějaké vysněné povolání?
To už si opravdu nepamatuji, ale otec byl strojní zámečník a učil mě svářet, letovat, opravovat. V páté třídě jsem celé vesnici letoval hrnce a dostal nějakou tu kačku…

Kdy a jak se vaše cesta začala ubírat uměleckým směrem?
Asi ve 14 letech. V domažlickém Konšelském šenku hrála kapela „Březí vlci" na svatbě mé sestřenice. Hned jsme se s bratrancem Petrem začali učit na kytaru.

Navštěvoval jste nějakou základní uměleckou školu? Kdo má na svědomí to, že jste se stal muzikantem?
Jsem samouk. Zpíval jsem si doma s maminkou a až po vojně jsem dělal konzervatoř.

Co dělali vaši rodiče a kolik jste měl sourozenců?
Byli jsme tři. Mám mladšího bratra a sestru. Jak už jsem zmínil, otec pracoval jako strojní zámečník v domažlické Destě a maminka byla s námi doma.

Trávil jste na Chodsku prázdniny?
Každý rok. Jedem měsíc jsem byl na Chodsku a druhý jsem měl výměnou bratrance na Sázavě.

Kde nyní žijete a jak často se vracíte na Chodsko?
Bydlím 25 km od Prahy, v malé vesničce u řeky Sázavy, na Chodsku jsem několikrát ročně.

Jaká místa máte na Chodsku nejraději?
Domažlické náměstí je krásné. Rád se podívám na Výhledy, Koráb a velmi rád si zajdu v Domažlicích do hospody Meluzína.

Na svém kontě máte spoustu písniček, co chystáte nového?
Připravuji Vánoční CD. Písně mi píšou Petr Janda,Vašo Patejdl, Michal David, Petr Kolář a Zdeněk Barták.

Plánujete v blízké době nějaký koncert na Domažlicku? Jak se vám tady vystupuje?
Ano, 7. listopadu mám koncert v Klatovech a 28. listopadu v Domažlicích. Koncerty si tady vždycky velmi užívám a s čistým svědomím mohu říci, že patří mezi ty nejlepší.

Jsou ve vašem životě nějaké ošklivé chvíle, které byste raději vymazal z paměti?
Už jsem je vymazal…

Měl jste nějaký hudební vzor, který vás ve vašem uměleckém životě ovlivnil?
Vždy se mi líbily písničky Petra Nováka a myslím, že mám podobný styl.

Jaké jsou vaše koníčky?
Rád hraju tenis a sedm let se věnuji thaiboxu.