Nejen o pěveckém sboru Pomněnka jsme si povídali s Miloslavem Khasem, učitelem na Základní umělecké škole v Holýšově, který se mimo jiné věnuje i komornímu souboru Blue avalanche.

Kdy a jak vás napadla myšlenka o založení pěveckého sboru?
Bylo to už když jsem pracoval v hudebce ve Stodě, ale protože tam nebyla možnost ani prostor, tak se mi moji myšlenku podařilo zrealizovat až v Holýšově. Bylo to v roce 1998 a vlastně taky trochu na popud holek, které za mnou přišly, že by rádi ve sboru zpívaly. Hned na první schůzce se nás sešlo patnáct. Pak se sbor rozšířil až na třicet členů. Tehdy to byl silný a dobrý ročník.

Kolik máte členů v současné době a jak jsou staří?Nyní do sboru chodí pětadvacet dětí. Věkově v rozmezí od druhé třídy základní školy až po první ročník střední školy. Padesát procent ovšem tvoří deváťáci, takže se trošku bojím co bude dál, až se rozutečou na střední školy. Všichni zatím slíbili, že budou pokračovat.

Jak je to s poměrem holek a kluků?
Holek je poměrně víc. Kluků mám šest a vlastně je i obdivuji. Jsou to deváťáci a musím říct, že chodí skutečně poctivě.
Obecně ovšem k hudbě tíhnou spíše děvčata.

Jak často se scházíte a jak hodina probíhá?
Scházíme se jednou týdně a hodina probíhá vždycky stejně. Prvních patnáct minut se rozezpíváváme a potom trénujeme to, co je nutné. Nyní například plánujeme na říjen koncert, který bude spojený s dramatickou výchovou, takže lidem nabídneme zase něco trošku jiného. Půjde spíše o zábavný večer.
Do budoucna bych si ale přál, abychom měli hodinu dvakrát týdně a já si tak mohl pozvat jednou ty starší zpěváky a jednou ty mladší. Abych s nimi cvičil zvlášť a pak je dal dohromady.

Pořádáte během roku také soustředění?Ano, máme ho nejméně dvakrát do roka. Dříve jsme jezdili na Hojsovu Stráž, ale vzhledem k tomu, že mám nyní ve sboru i mladší žáky, tak to řešíme tak, že zůstáváme v budově školy. Jsme tady od pátku do neděle, spíme tady, ne obědy chodíme do restaurace a musím říct, že se to všem moc líbí. Jde především o upevnění kolektivu.

Objevujete v dětech také opravdové talenty?Opravdový talent se objeví tak jednou za pět nebo šest let a abych řekl pravdu, tak mi o to zase až tak nejde. Možná teď dělám chybu a za pár let si budu říkat: „Proboha, co jsem to dělal?“, ale teď mi jde spíš o to, aby mí žáci po skončení školy kytaru neprodali a nevykašlali se na hraní, ale aby se tomu věnovali dál. Je pro mě prostě důležitější mít více dobrých amatérů, než jednoho profesionála za pár let.

Když se vrátíme ke sboru, jak vybíráte zpěváky pro sólo?Dříve to byl takový oříšek, protože to děti braly spíše jako trest, což je hloupost. Uspořádali jsme proto soustředění, kde bylo cílem odstranit tenhle problém. Myslím, že se to povedlo, protože teď už se žáci hlásí sami. Musím z nich teď vybírat. Dneska už jsou rádi, že můžou …

Kdo v současné době Pomněnku doprovází?
Doprovod je pro nás v současné době novinkou. Dlouhá léta nás doprovázel Tomáš Ibehej, který už byl opravdu zkušený a všichni jsme na něj byli zvyklí. Nyní ovšem studuje vysokou školu, takže nemá čas.
Nově nás doprovází paní učitelka ze ZUŠ Adriana Christovová. Poprvé nás doprovázela na jarním koncertě a můžu říct, že to pro nás bylo těžší. Byli jsme zvyklí na hudbu, kterou jsme nahrávali na CD a poté pouštěli. Takhle jsem musel ukazovat Adrianě i žákům, takže to bylo náročnější. Ale koncert měl šťávu i šmrnc a já jsem byl spokojený.

Kde berete nápady na repertoár?
Je to často oříšek, protože musím vybrat takové písně, aby se starší žáci nenudili a mladší to zvládli. Zároveň se to ale musí líbit široké veřejnosti. Snažím se proto udělat každý koncert v jiném stylu. Když hrajeme v restauraci U Nováků, jsou to spíše moderní písně, jiné hrajeme v kostele a jiné teď budeme hrát na našem nejbližším koncertě v pátek 27. dubna v Domě s pečovatelskou službou. Určitě tam dáme i nějakou dechovku tak, aby se to lidem líbilo a oslovilo je to.

Co děti zpívají nejraději?Nejradši to, co se hraje v rádiích, ale už jsem jim vysvětlil, že se to také nedá zpívat pořád. Důležité je, aby věděli o čem ta písnička je, jestli je smutná nebo veselá a aby to také tak podali. Můžeme pak zpívat i náročnější písně. Anglické texty si překládáme.
Jako učitel v Základní umělecké škole v Holýšově učíte hru na kytaru a elektronické varhany. Proč jste si vybral právě tyhle nástroje?
Jsou melodicky harmonické, takže si k nim můžu zazpívat, doprovodit nějaký nástroj apod. To mi vyhovuje.

Jsou tyto nástroje mezi dětmi oblíbené?Řekl bych, že jsou jedny z nejoblíbenějších. Někdy učení není tak snadné, jak si někdo představuje. U kytary se rok třeba jen vybrnkává, ale důležité je vydržet.