Zajímavou otázkou, zabýváme - li se dějinami historických panských sídel, je lokalizace tvrze někdejších šlechtických majitelů Staňkova z časů před polovinou 13. století. Víme, že k roku 1233 držel staňkovské majetky Vitla ze Staňkova se synem Prkošem. Když Vitla zhruba o třicet osm let později své staňkovské panství prodal chotěšovskému klášteru, zanikla dozajista i původní tvrz.


Její vzhled dnes prakticky leží v oblasti hypotéz. Jednalo se o nějaké pevné věžovité stavení, zbudované „od kamene“ či běžnou venkovskou usedlost své doby obklopenou prostým příkopem či palisádovou hradbou? Další otázkou je, kde Vitlova a Prkošova tvrz vlastně mohla vůbec také stát? Hledání odpovědí není vůbec jednoduché!


Při hledání odpovědi musíme mít především na mysli, že na rozdíl od současného Staňkova šlo ve Vitlových časech o trhovou ves, umístěnou výhodně při obchodní stezce z Horšovského Týna do Holýšova a dále na Plzeň.


Sám Vitla, uváděný v listině z roku 1233 jako Witla de Stancowic, patřil mezi významné regionální velmože 13. století a mohl se chlubit značnými majetky a vlastněnými územími na dnešním Staňkovsku. To vše měl v držení od samotného krále. Pokud jde o Vitlův šlechtický přídomek „ze Staňkova“, čteme jej ještě na listinách z let 1243 a 1252. Pak roku 1271 dochází k prodeji trhové vsi Staňkova s blízkým Ohučovem chotěšovským mnichům. Zhruba o jedenáct let později Vitla umírá.


Pokud jde o jeho příbuzenské vztahy, nalezneme zde svazky s pány z hradu Herštejna i rodem rytířů z Lacemboku. Tento druhý hrad byl vybudován s největší pravděpodobností právě někdy kolem druhé poloviny 13. století ve vzdálenosti okolo dvou kilometrů od Staňkova. Uchýlil se tedy Vitla po prodeji majetku klášteru v Chotěšově právě sem, na opevněné panské sídlo obývané příbuznými? Nevíme. Informace k ověření této hypotézy chybějí.


Noví chotěšovští majitelé nechali brzy blízko původní vsi založit nové městečko, jehož náměstí protínala zmíněná obchodní stezka a významným byl i blízký mělký brod.


Dějinami se toto nové městečko podobalo blízkému Stodu na Plzeňsku. Nejrůznější problémy brzdily rozvoj tohoto městečka, jehož obyvatelé dokonce museli chodit na bohoslužby do kostela zasvěcenému svatému Jakubu, stojícímu ve staré vsi Staňkově. Ke sloučení původní vsi s městečkem za řekou došlo až v novověku, roku 1938. Hledáme-li možnou lokaci původní staňkovské tvrze z Vitlových a Prkošových časů, můžeme tuto mladší lokalitu rovnou vyloučit.


Mnohem slibnější stopu nabízí právě historická budova kostela sv. Jakuba Většího, zmiňovaná již k polovině 13. století. Stavba byla výrazně upravována v 18. století a z památkového hlediska jí nepřidala ani literaturou eufemisticky zmiňovaná dobře míněná oprava z let 1987 – 1991, kdy bez odpovídající dokumentace došlo k osekání ostění gotických oken v patře zvonice či ozdobení architektonických částí stavby břidlicovými obklady.


Kostel leží v severozápadní části někdejšího kolonizačního sídliště, jehož zakladatelem mohl být buď zmíněný Vitla, případně šlo o lokalitu osídlenou mnohem dříve. Pokud tento významný úředník užíval tvrz, jejíž existenci mohou odborníci předpokládat skutečně jen velmi nepřímo, musela ležet někde v této části Staňkova.


Budeme-li hledat analogie s jinými podobnými osídleními, snad by bývala stála přímo kdesi v blízkosti kostela. Nicméně, bez dalších zejména hmotných archeologických důkazů se podobné úvahy mohou vznášet pouze v oblasti obyčejných hypotéz.

Autor: David Růžička