Kapela Diagnoza Exitus nahrála soundrack pro Tah na branku

Není zcela běžné, že se nahrávka regionální kapely objeví jako soundrack. Jiné je to v případě hudebního uskupení Diagnoza Exitus (D-Ex). Minulý týden byl veřejnosti představen studentský film Tah na branku, jehož součástí je hudba kapely. A právě o ní jsme si povídali se zpěvákem a kytaristou, jímž je 26letý Jiří Vondrovic z Bořic.

Jak dlouho existuje vaše kapela na hudební scéně?

První koncert jsme měli v listopadu 2008, předtím jsme se nějaký čas dávali dohromady, chvílemi se sestava kapely měnila, až se ustálila na současné podobě.

Můžete zmínit současné členy kapely a odkud jsou?

Já hraji na kytaru a jsem sólový zpěvák kapely, brácha Pavel bydlí taky v Bořicích a hraje na bicí. Basák Martin Kopecký je z Kolovče a zpívá vokály stejně jako Lenka Veberová z Újezda, která hraje na klávesy.

Máte na svém kontě už nějakou nahrávku – CD nebo demo nahrávku?

Koncem roku 2010 jsme vydali promo cédéčko Diagnoza Exitus s podtitulem Příliš mnoho podivínů. Od té doby spíše vypouštíme na veřejnost singly. Žhavou novinkou, kde zní naše hudba, je studentský film Radima Svobody Tah na branku. Jeho premiéra byla někdy v srpnu, ale volně ke zhlédnutí byl puštěn až nyní.

Jak jste se k Radimu Svobodovi dostali?

Čirou náhodou. Byl jsem vloni s kamarády na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, čistě jako divák. Při jedné party, které tam mají, jsem se tam potkal s Radimem a hodili jsme řeč. Posteskl si, že má hotový film, ale nemá pro něj tématickou písničku. Na to jsem mu opáčil, že máme kapelu, ale nemáme film (smích). Byla to spíše taková slovní hříčka ze slabšího soudku…

Jak na ni reagoval? Chytil jste se drápkem?

Vyměnili jsme si kontakty a druhý den jsem mu – už s čistou hlavou – zavolal, zda to se spoluprací myslel vážně. Řekl mi že určitě a vyžádal si odkaz na Bandzone, že se podívá, co naše kapela hraje.

Líbilo se mu něco konkrétního?

Ano, líbila se mu pro jeho film Isabelle a použil tam naši písničku Tsunami. To byl jeho první film, který byl puštěný loni na podzim a naše písnička měla úkol epilogu.

Spolupráce, jak je zřejmé, pokračovala i letos…

Začátkem tohoto roku se mi Radim ozval, že budou dávat dohromady nějakou černou komedii, zda prý nemám nějakou ironickou, cynickou písničku. 

A měl jste?

Nabídl jsem mu, ať si poslechne Balisong, že už ho máme pro naše fanoušky ke stažení jako MP3 na Bandzone. Říkal, že by to bylo výborné, a ptal se, zda tedy nechceme jako kapela udělat pro jeho film Tah na branku celý soundrack. Slovo dalo slovo a spáchali jsme to (smích).

Předpokládám, že to vše má pro kapelu přínos… Je to ´vejvar´?

Určitě jsme tyto aktivity brali hlavně jako způsob prezentace, že se dostaneme trošku víc do povědomí lidí. Co se týče Isabelle, podepsali jsme čistě jen licenční smlouvu bez jakékoliv finanční odměny neboli honoráře, protože nám není zatěžko podporovat studentský film. Za Tah na branku byla symbolická odměna, přičemž nahrání jednotlivých stopáží ve studiu bylo v režii filmařů.

Kde jste nahrávali?

Soundrack jsme nahrávali tady v Domažlicích ve studiu Franz Kavkaz Michala Janečka, byla použitá i písnička Balisong, jejíž nahrávka vznikla v Akcentu.

Kam byste zařadil hudební styl vaší kapely?

Hrajeme rockovou muziku, přičemž dáváme silný apel na texty. Snažíme se v našich písních něco sdělit, s texty si hodně hrajeme. Když to řeknu s nadsázkou, je to Rock ´n´ Poe, takový rock a poezie.

Kdo je hlavní textař?

(smích) Já.

A co hudba? Dáváte ji dohromady všichni?

Stačí nějaká invence a jde to pak ráz na ráz. Většinou s něčím přijdu já, ale začne se to pak formovat s kapelou.

Dá se říci, že nejprve vznikají texty, na které se pak napasuje muzika?

Jak kdy… Většinou musí být nějaká vodící linka, melodie, která člověka napadne.

Pokud vezmu v potaz vše, co jsme si právě řekli, napadá mne jediné: Proč si tak citliví, a navíc pěkní mladí lidé zvolili tak šílený název kapely?

Název Diagnoza Exitus, zkráceně D-Ex, řekl bych, je takový ironický. V podstatě jde konec konců o to, že celý lidský život je o řadě zážitků a událostí, při kterých nám srdce povyskočí radostí – nebo naopak potemní smutkem. Tohle všechno jsou takové srdeční příhody a během života jich člověk zažívá spoustu, až do té poslední… V žádném případě nechceme být jako kapela kvůli názvu chápáni jako lidé oslavující smrt, nýbrž jsme kapela oslavující život, na jehož konci je tak jako tak exitus.

Jak vás vůbec takový název napadl?

Přivedl nás na něj zpěvák, muzikant a básník Jim Morrison. Když se ho v jednom z rozhovorů novináři zeptali, kdy se cítí být nejvíce naživu, odpověděl cynicky a ironicky že ve chvíli, když čelí tváří v tvář smrti. Říkal jsem si, že to vůbec není hloupá myšlenka, neboť člověk silně vnímá pěkné i špatné okamžiky. Smrt je ostatně diagnóza náš všech…

Nedělá vám název kapely problém? Víte, jak na něj pohlížejí ti, kteří na vás přijdou poprvé?

Docela je překvapujeme. Očekávají deep metal a pak přijdou a říkají: ´No jo, ono se to dá docela poslouchat (smích).´

Jak často koncertujete?

Většinou je to jednou do měsíce, občas je koncertů za měsíc více.

Můžete říci, co pro vaši kapelu spolupráce s Radimem Svobodou znamená?

Je to další příležitost jak oslovit větší počet lidí, kterým by se naše muzika mohla zalíbit. Zároveň je to svátek, když máme příležitost se někde předvést. Navíc je mezi Radimem a námi dobrá synergie, protože jsme si opravdu sedli. I když třeba písnička Tsunami vznikla úplně nezávisle na jeho filmu, jeví se pro něj jako dělaná. Stejně tak je tomu i letos u filmu Tah na branku, naše písnička jeho závěru také perfektně sedí.

Co byste si nejvíce přál pro sebe a pro kapelu?

Určitě abychom co nejvíce hráli. Já osobně bych rád skládal písničky, které lidi vezmou za srdce.

Na co se vaši posluchači mohou těšit?

Velmi brzy vypustíme do světa i druhý singl, který jsme v létě nahráli stejně jako první, jímž byla Liga anarchie, ve studiu ExAvik. Nový singl se jmenuje Lepší svět. Po vypuštění tohoto druhého singlu máme v plánu uspořádat v listopadu koncert, na němž proběhne křest ´dvojsinglu´, který symbolicky propojí oba songy.

Můžete prozradit další plány do budoucna?

Teď dáváme do kupy písničky, které bychom rádi brzy prezentovali. Začali jsme spolupracovat se saxofonistou Martinem Jahnem, zkoušíme, trošku experimentujeme, rádi bychom naši muziku příležitostně takhle nástrojově zpestřili.

Máme spoustu nápadů a materiálů, z nichž by mohly vzejít další písničky, současně věříme, že bude pokračovat naše spolupráce s Radimem a budeme mít možnost také tímto způsobem prezentovat rodné Domažlicko.

Tah na branku