Nejen o jejím sobotním účinkování na Chodsku jsme hovořili s 52letým kapelníkem Argemy, jímž je bubeník kapely Josef Pavka.

Proč jste si pro šňůru koncertů k třicetinám kapely vybrali právě Mrákov?

Abych pravdu řekl, začínali jsme slavit 16. června v Hluku u Uherského Hradiště, kde jsme měli první výroční koncert. Dopadl ohromně, měl asi dva a půl tisíce návštěvníků. Řekli jsme si: Spousta lidí se na ten koncert nedostala, a proto pojedeme rok s jeho programem. Právě Mrákov nás napadl z toho důvodu, že jsme tam asi pět let nebyli, i když je fakt, že jeden čas jsme tam jezdívali pravidelně. Proto jsme se rozhodli, že nyní Mrákov navštívíme.

Dá se vůbec Chodsko něčím přirovnat k Moravě, mají obyvatelé těchto končin něco společného z hlediska naturelu posluchačů a tak…?

Myslím si, že konkrétně Domažlicko je spíše na malinko tvrdší muziku, než v dnešní době Argema hraje. Ale právě proto, že jsme oprášili některé starší věci, které jsou trochu tvrdšího ražení, jsme se rozhodli jet do Mrákova a doufáme, že se přijdou podívat jak příznivci tvrdší muziky, tak i ´popíku´.

Dá se říci, v jakém věkovém rozpětí jsou vaši fanoušci?

Dneska už je to velké rozpětí a je fakt, že na nás chodí jak maminky a tatínkové, tak i jejich děti. Myslím si, že v době, kdy jsou pro muziku těžké časy, je to, že máme tak velké rozpětí návštěvníků, prostě super!

Co se vám vybaví, když se ohlédnete tři desítky let nazpátek?

Samozřejmě je to strašně dlouhá doba. Argema v podstatě začínala v roce 1982 a tehdy bychom ani nepomysleli, že se dočkáme takového krásného výročí.

To jste byli hodně mladí…

Začínali jsme jako teenageři, kteří měli rádi muziku, chtěli ji hrát a zhlédli se v kapelách jako je Iron Maden, tedy v těch tvrdších, západních. Dali jsme se dohromady s kamarády a netušili jsme, že to bude mít takové trvání.

Jste kapelníkem Argemy, je vaší první hudební skupinou?

Není. Ve svých 17 letech jsem teprve začal hrát na bicí a s klukama jsme si tenkrát udělali takovou kapelku, která se jmenovala Galaxie. Po dvou letech jsem odešel na vojnu do Trebišova, tam jsme také měli kapelu a hráli jsme všechno možné. Když jsem se vrátil z vojny, zakládal jsem Argemu.

Prošla Argema mnoha obměnami, nebo se jedná o vcelku stabilní uskupení?

Za třicet let se samozřejmě v kapele členové obměnili, vždyť je to doba rovnající se více než čtvrtině lidského života! Muzikanti se měnili, v současné době máme změnu na postu zpěváka, přišel mladý kluk, protože jeho předchůdce měl ambice jít do muzikálu. Kromě této změny hrajeme ve stejné sestavě už jedenáct let.

Zažil jste v Argemě určitě někdy ponorkovou nemoc. Můžete se zmínit o její příčině?

Určitě se sem tam něco objevilo. Nebyla to však klasická ponorková nemoc, spíše to, že někteří členové chtěli přejít na sólové dráhy, měli větší ambice. Ale nikdo z nich se nedostal někam dál.

Co všechno máte za dobu existence kapely za sebou?

Koncertů a hraní nepočítaně, kolem dvaceti cédéček a spoustu klipů. Máme radost, že jsme to dotáhli takhle daleko, a doufáme, že nám to ještě nějaký rok vydrží.

Máte nádherný moravský akcent, nebyl to pro Moravu ´nářez´, když jste s Argemou začínali?

V té době tady u nás moc této muziky nebylo a každá, která se sem dostala ze Západu, se lidem líbila. My jsme se zhlédli v trošku tvrdší muzice, ale je fakt, že právě tehdy tvrdá muzika ´letěla´. V podstatě to zas takový nářez nebyl, spíše to bylo tak, že se to nám i lidem líbilo, chodili na nás a byli spokojení.

Měli zakládající členové kapely nějakou hudební průpravu jako zpěváci či muzikanti, nebo jste přišli takzvaně z ulice?

Průpravu nikdo z nás určitě neměl, v té době na ni školy nebyly. Já jsem třeba hrál asi pět let na harmoniku, to byl nástroj, na který se u nás běžně vyučovalo…

…myslela jsem průpravu v nějakém moravském lidovém souboru…

Tak to určitě ne. Ale na Argemě je znát, že jsme z jižní Moravy a na naší hře se to zákonitě projevuje. Je fakt, že nám to spousta kritiků vyčítá, ale – abych pravdu řekl – nám to vůbec nevadí. Vždyť jsme z Moravy!

Existuje ve vašem repertoáru skladba, již v původním znění nebo s menšími úpravami hrajete celých 30 let?

Samozřejmě! Je to pomalá věc, písnička Vyznání, která vznikla, když jsme začínali. Od té doby se samozřejmě maličko změnila, ale dodneška ji hrajeme.

Dá se říci, že je to trošku taková vaše hymna?

No, hymna je spíš Jarošovský pivovar. Tahle píseň vznikla o něco později než Vyznání a je hodně oblíbená.

Budete ji hrát i v Mrákově?

Určitě!

Co všechno v sobotu v Mrákově nabídnete? Budou to samé nové věci, nebo naopak průřez repertoárem?

Přesně tak! Poslední program jsme se stavili z toho, co jsme kdy natočili, takže to bude taková retrospektiva.

Jak dlouhý je tento program?

Trvá zhruba dvě a půl hodiny a objeví se v něm věci z naší dosavadní tvorby.

Jak vidí bubeník a kapelník Pavka budoucnost Argemy?

Připravujeme nové cédéčko, které by mělo vyjít na jaře, a uvidíme, jak se budeme lidem líbit. Od toho se bude vše odvíjet. Uděláme vše pro to, aby na nás chodili a zachovali nám přízeň i nadále. Myslím si, že když uděláme radost my jim, oni nám to určitě na vystoupení vrátí, je to taková odezva…

Vím, že si na obživu vyděláváte hned několika aktivitami. Je pro vás hudba jakýmsi ventilem a prostorem k odreagování? Dá se říci, že při hraní odpočíváte?

Že bych si odpočinul, to se takhle těžko říká, to ani ne, ale muzika je to, co jsem chtěl vždycky dělat. Myslím si, že se mohu zařadit mezi ty, kteří celý život dělají to, co je baví a co jim přináší radost. To, myslím si, může dneska málokdo říci, že dělá to, co je zároveň jeho koníček.