Zatímco většina chovatelských organizací se potýká s úbytkem členů, Základní organizace chovatelů zpěvných kanárů Plzeň, která nedávno oslavila stoleté výročí, stále získává nové členy. Chovatel Miroslav Macán ze Staňkova je jejím členem už pětatřicet let.

Kdy se u vás poprvé projevila láska ke kanárům?
Já jsem dostal prvního kanára, když mi bylo sedm let, za operaci krčních mandlí. Koupil mi ho strýc, když jsem místo na prázdniny nastoupil do nemocnice.

A kdy jste se pustil do jejich chovu?
S chovem jsem začal zhruba za dva roky. Začalo to, jak už to bývá, tím, že jednomu kanárovi se stýská, tak se koupil druhý a takhle se to rozjelo až do dnešní doby.

Čím jsou podle vás zrovna tito opeřenci nejzajímavější?
Kanár je nejstarší domestikovaný pták, kterého lidé chovají asi už od šestnáctého století. Je zajímavý tím, že je nenáročný, nechá se například oproti papouškovi chovat v menších prostorech a nedělá takový nepořádek jako třeba andulka. Každý si pod pojmem kanár představuje žlutého zpívajícího ptáčka, ale kanáři jsou různí. Jsou kanáři zpěvní, barevní, postavoví a jejich kříženci. U zpěvných je zajímavý hlavně harcký kanár či ruský kanár, který se účastní soutěží v napodobování zpěvu jiných ptáků.

Kde je doma chováte a jak se na váš koníček dívá vaše manželka?
Mám je většinou na půdě a kanáry na soutěže připravuji v chodbě. Manželka je toleruje, ale vadí jí, když třeba chceme jet na dovolenou. Jsou samozřejmě momenty, kdy z nich není zrovna nadšená.

Kolik kanárů doma máte?
Odchovávám ročně kolem dvou set mláďat.

Jak byste popsal pěvecký projev harckých kanárů? Jak by měl správně znít?
Čím je hlubší, předváděný v pomalém tempu, tím je kvalitnější.

Jsou nějaké předpoklady pro to, aby byl kanár dobrým pěvcem?
Zpěv musí být v první řadě vrozený, pak se může ovlivňovat krmením, teplotou, zatemňováním a výcvikem. Čtrnáct dní před soutěží se začne kanár vyndavat z klece, aby si vypěstoval reflex rozezpívat se na světle.

Soutěž ve zpěvu kanárů pořádáte tradičně ve Staňkově. Co se u zpěvu hodnotí?
Hodnotí se jednotlivé túry, ze kterých se zpěv kanárů skládá. Hodnotí se i kolekce čtyř kanárů, kde se body sčítají, a je moc pěkné, když se kolekce sestaví z ptáků, kteří zpívají ve stejných túrách. Když mají všichni pěkné dutozvonky či hezky znějící píšťaly.

Kupují si na výstavě ve Staňkově kanáry pouze chovatelé nebo i veřejnost?
Kupují si je i lidé, protože takový kanárek je příjemným společníkem. Je vhodný i pro osamělé lidi, protože si na lidi zvykl a je dobrým partnerem pro veselí a pro zábavu.

Jste členem plzeňské organizace chovatelů kanárů. Proč soutěž pořádáte právě ve Staňkově?
Vystavujeme ve Staňkově, protože nám město poskytuje zdarma vhodné prostory kulturní místnosti. Jde totiž i o to, mít vhodnou teplotu a akustiku. A zaplatit nájem v Plzni jsme si nemohli dovolit. Naše organizace měla v roce 1975 přes čtyřicet členů, po roce 1990 nás zůstalo jenom šest a tom počtu jsme nemohli pořádat žádnou výstavu ani soutěže. Pak jsme začali organizaci oživovat a dnes už je nás šestadvacet. Máme dokonce víc členů než například Praha. Je zajímavostí, že máme i poměrně mladé členy a lidé se k nám sami hlásí, což je v chovatelství docela unikát.

Čím to podle vás je?
Je to tím, jak člověk dokáže vyjít vstříc lidem a poradit jim. Hodně lidí zaujme výstava a předváděčka zpěvu i moje internetové stránky www.kanari.e-prezentace.net, kde se mnou začnou komunikovat, já odpovídám na jejich dotazy a tak se k nám přidají.

Jakými soutěžními úspěchy se můžete vy a vaši kanáři pochlubit?
Nejvíce si cením prvního vítězství na soutěži v Plzni v roce 1982. Největším úspěchem pak bylo 3. místo na mezinárodní soutěži v Čáslavi v roce 2007.

Plánujete v odchovu nových kanárů i nadále pokračovat?
V tom určitě polevovat nebudu. Letos jsem nechtěně dostal celý kmen kanárů po Josefu Čechovi z Heřmanovy Hutě, který zemřel v polovině května, a já se zavázal, že v jeho kmenu budu pokračovat dál.