Nedalo by se loutkové divadlo hrát v nějakém větším sále? Někdy neseženeme lístky…

Loutkové divadlo má velmi specifické zázemí, vlastní jeviště s ochozem pro loutkoherce, propojení zvukové a světelné techniky apod. Z tohoto důvodu musí být toto zázemí pevné a nelze je tedy stěhovat. Prozatímní divadélko je stále do určité míry provizorium a přechodné řešení. Plánovaná rekonstrukce MKS by měla zajistit nové loutkové divadlo zhruba v prostorách, kde je nyní šatna v kině Čakan. I tak ale půjde o menší prostor, to i vzhledem k tomu, že se jedná o malé diváky, kdy je třeba zajistit co nejužší kontakt mezi dětmi a loutkami. Větší počet dětí by mohl být i do určité míry rušivý, proto se domníváme, že komornější prostředí je vhodnější.

Vy jste v nějakém vztahu s Jindřichem Jindřichem? Jak se na něj díváte?
Ano, byl to strýc mého dědečka, Jaromíra Jindřicha, který byl vynikajícím klavíristou, pedagogem a dlouhou dobu také ředitelem zdejší hudební školy. Jindřich Jindřich děti neměl, nemá tedy přímé potomky. A jak se na něj dívám? Bohužel nás několik let dělilo od možnosti setkat se, ale věnoval jsem se poměrně podrobně jeho životu i dílu, když jsem psal diplomovou práci mapující jeho koncertní činnost. Trochu se na to zapomnělo, ale kromě toho, že byl významným sběratelem chodských písní a skladatelem, byl také klavírním virtuózem, který doprovázel pěvce světového formátu, a dokonce mu bylo nabídnuto místo korepetitora v Národním divadle, které ale jako domažlický patriot odmítl. Myslím, že vzhledem ke své činorodosti prožil velmi pestrý a hudbou zcela naplněný život.

Občas je v sále MKS, když sedíme vzadu, špatně slyšet. Nemůže se s tím něco udělat?
Máte asi na mysli divadelní představení, při koncertech klasické hudby je akustika poměrně příznivá a umělci, kteří zde vystupují, si ji velmi chválí. U divadel samozřejmě závisí na hercích a jejich mluvním projevu, mnohdy nás samotné překvapí, že i renomovaní herci, které známe z filmů či televize, nemají tak výrazný hlasový projev či artikulaci a to samozřejmě mnohdy neblaze působí na celkový dojem. Věřím, že se problém s poslechem alespoň zčásti vyřešil nákupem nových židlí a diváci již nejsou obtěžování vrzáním a praskáním, kterému se zejména při velké obsazenosti dříve nepodařilo nikterak zamezit.

Máte vysněného umělce, skupinu, hudebníka atd., který ještě v Domažlicích nebyl a kterého byste k nám chtěl dostat?
Pokud mají čtenáři takové, z naší strany dosud nezrealizované přání, budeme rádi za jakýkoliv námět. Pokud bych pak měl vyjádřit svůj osobní názor, tak mě v tuto chvíli jako první napadá například skupina Stromboli, která ale bohužel neexistuje, a co mám informace, tak se nějaký comeback nechystá, i když jsme v loňském roce byli velice blízko společnému koncertu Michala Pavlíčka s Bárou Basikovou, nakonec se to ale nepodařilo zrealizovat. A takových nesplnitelných a nesplněných přání bych měl samozřejmě více…

Učíte na ZUŠce mladé hudebníky, řekl byste, že je tam dost pokračovatelů chodské muzikantské tradice?
Bezesporu. Je velice příjemné sledovat obrovský zájem o účinkování v dětských folklorních souborech, ať je to na naší ZUŠ, nebo v souborech v Mrákově a Postřekově. Je také mnoho zájemců o hru na dudy a zpěv, to vše spolu samozřejmě velmi úzce souvisí. A coby učitel na bicí musím také s radostí konstatovat, že má tento nástroj v Domažlicích již slušnou tradici a zájem o hru je ze strany dětí i jejich rodičů nemalý.

Je náročné zařídit, aby u nás vystoupil nějaký známý zpěvák nebo muzikant? Co to obnáší „zlákat" ho do Domažlic?
Mnohdy nezáleží na hudební osobnosti jako takové, převážně je to věcí zastoupení, tedy managementu. S umělci či jejich managery se jedná mnohdy velmi individuálně, každý má k věci jiný přístup. Záleží také na koncepci turné a projektu, které mají pro daný rok či sezonu v rámci celé ČR. Velké hvězdy tedy ne vždy navštěvují okresní města našeho formátu, není to tedy vždy tak samozřejmé. Rozhodně nestačí jeden telefonát či e-mail, jednání bývají v některých případech velmi složitá a zdlouhavá. Samozřejmě také musím zmínit i to, že některé požadavky, které občas mívají, bývají velmi nereálné a třeba i neadekvátní.

Bude muset město/MKS platit nějakou sankci za zrušený koncert Katapultu?
Rozhodně ne, s panem Říhou jsme se ještě v den koncertu po jeho zrušení dohodli, že akci uskutečníme v jiném termínu a vše poběží tzv. „přes kopírák", zůstává tedy vše stejné. Den poté jsme již vzájemně dohodli pro obě strany ideální náhradní termín, kterým je 25. srpen. Vstupenky zůstávají v platnosti, samozřejmě běží i nadále předprodej. Jednání byla velice vstřícná a s velkou dávkou pochopení dané situace, která skutečně nebyla jednoduchá. Je to tzv. „zásah vyšší moci", který bývá ve smluvních vztazích brán dnes již zcela standardně na zřetel.

Doplňující otázka redakce: Jak podle vás dopadly letošní Chodské slavnosti?
Za sebe i celé MKS v Domažlicích musím říci, že skvěle. Návštěvnost byla výborná a všechna hlediště opět zcela zaplněna, zejména při odpoledních a večerních představeních doslova praskala ve švech. Zájem lidí nás velice těší a již v neděli a pondělí nám lidé vyjadřovali spokojenost, což je samozřejmě největší odměnou. To, že Chodské slavnosti i přes páteční nepřízeň počasí proběhly na pódiích úspěšně, je zejména výsledkem dobré a velmi detailní přípravy, za kterou bych chtěl všem zaměstnancům MKS, kterých se chod na scénách i jejich příprava přímo týkala, upřímně poděkovat. Z vlastní zkušenosti vím, že ne na všech folklorních festivalech je toto samozřejmostí. Jsem rád, že toto zázemí a celou organizaci oceňují i samotní účinkující, kteří k nám přijedou a mají možnost srovnání.