V Hostouni vůbec poprvé uspořádal mateřinkový Solasido speciál.

Přibližte nám svůj pořad Solasido.
Jedná se o moderní soutěž s populární hudbou, v níž zpívají děti za profesionálního hudebního doprovodu, který je vytvářen na syntezátorech, nebo je pořízen studiovým orchestrem. Každá soutěž či vystoupení je však spojeno se spoluprací se školou.

Co vás vedlo k tomu vytvořit právě hudební pořad pro děti?
Začínal jsem s pořadem, který se jmenoval Šumafuk a jednalo se o regionální soutěž při Domě dětí a mládeže v Klatovech. Název už napovídá, že bylo jedno, kdo a jak si v pořadu zazpívá. S dětmi pracuji velmi rád, deset let jsem pracoval v klatovském Domě dětí a mládeže .

Kdy a proč jste svůj pořad přejmenoval?
Pořad začal být úspěšný a nám přišel původní název trochu nepatřičný a proto dostal název Solasido. V devadesátých letech byla novinka zpívat s hudebními podklady. Byli jsme vlastně průkopníci tohoto stylu. Dnes slavíme patnácté narozeniny a jezdíme prakticky po celé republice.

Při vystoupeních vybíráte minimální vstupné. Jak s ním nakládáte?
Z výtěžků, je–li to možné, podporujeme nadaci Rozum a cit, která pomáhá dětem vyrůstajícím v pěstounských rodinách. Patronkou nadace je herečka Naďa Konvalinková.

Solasido je určeno pro děti školního věku. V Hostouni jste však udělal výjimku a uspořádal poprvé Solasido speciál s dětmi z mateřské školy. Co vás k tomu vedlo a proč právě v Hostouni?
K Hostouni mám citový vztah, neboť jsem tam jako dítě žil v dětském domově. To však nebylo hlavním důvodem. Jezdil jsem tam často dělat dětské karnevaly a všiml jsem si výborné práce s dětmi v mateřince. Ze začátku jsem měl strach, jaká bude spolupráce s tak maličkými dětmi. Vše se však podařilo a chtěl bych v tom pokračovat dál.


Jak dlouho jste v Hostouni žil a jaké bylo vaše dětství?
Narodil jsem se v Praze a cestoval jsem po dětských domovech z důvodů, které bych nerad uváděl. V roce 1972 jsem přišel do Hostouně, kde jsem žil tři roky. V devíti letech jsem z místního dětského domova odešel do pěstounské rodiny do Stříbra.

Poznamenalo to nějak váš současný život?
Samozřejmě, ale vtom nejlepším. Sami se dnes s manželkou jako pěstouni staráme o pět dětí. Jsem moc rád, že svým pořadem můžeme alespoň trochu podpořit další pěstounské rodiny.