Velice významná a nesmazatelná stopa zůstane v historii obce po 64letém kronikáři Josefu Kopeckém.
„Přede mnou bylo letité hluché místo, předtím psal kroniku zdejší učitel Josef Selnar. Ždánov patřil pod Draženov a pan Selnar měl úžasný vliv. Kromě toho, že dělal ředitele školy, založil ochotnické divadlo a tělovýchovu. Ten byl podle mne poslední kronikář," říká Kopecký.
Poté, co se Ždánov osamostatnil, začal pan Kopecký psát kroniku.
„Nevím, jak na mne tehdy přišli, ale asi nebyl nikdo jiný (smích). Já jsem profesí strojař, jako absolvent průmyslovky jsem pracoval 40 let v domažlické Destě. Říkal jsem si, že dělat ´písmáka´ nebude problém, myšlenky bych měl, ale pero a psaní – s tím nejsem spokojený. Lepší by bylo, kdyby vše zaznamenávala úhledným rukopisem žena, krásně malovala písmena," kriticky se zamýšlí Kopecký.
Přesto dění v obci zaznamenával do loňského 31. prosince dlouhých 24 let.
„Zezačátku to byla přímo hrůza. To, co jsem zdědil, byly informace, že ´Zdanov´ je 5,5 km od Domažlic. Tehdy nebyl internet, dokonce i mapu jsem musel ručně namalovat, to mi dalo práci," vzpomíná.
„Výhoda naopak byla, že okolo mne byla široká rodina, od níž jsem poskládal základní informace. Pomohl mi doktor Vogeltanz z Poběžovic, doporučil mi jak a čím kroniku psát. Nejvíce informací jsem získal od místních. Obešel jsem domácnosti a lidé mi rádi sdělili podrobnosti o svých domech i rodinách a už to bylo dobrý," říká k začátkům práce kronikáře.
Dokonce si pro psaní kroniky vyhradil místo v obýváku u oken.
„Liboval jsem si i v detailech, kdo se naboural a tak, což se ale nelíbilo. Hlavní věci jsem se dozvěděl v hospodě a mám je podložené z oficiálních zdrojů," prozrazuje. Ve ždánovské kronice tak nechybí spousta důležitých a zajímavých údajů o domech, obyvatelích a událostech. Zápisy přinesou příštím generacím obrázek, jak se v obci žilo. Psaní kroniky nyní převzala Marie Rojtová.