A přestože tohoto koníčka na nějaký čas tak trochu odsunul do pozadí, neboť se kromě létání s větroněm věnoval také stavbě a létání s modely letadel, k malování se před lety vrátil.
Kam sahají počátky vašeho malování?
Maluji odmalička. Táta dává k dobru, že už jako malý jsem maloval na zeď, mé malířské začátky prý byly v pokojíku na zdi. Maloval jsem krtečka …
Kdy jste se malováním začal zabývat vážněji?
Jestli se dá říct vážněji, tak od 2. třídy základní školy jsem začal jezdit do Lidové školy umění v Domažlicích k Igoru Šlechtovi a jezdil jsem tam až do osmičky, kdy jsem základní školu ukončil.
Co vám to dalo?
Dostal jsem tam malířskou průpravu, takže když jsem se rozhodoval o budoucím povolání, rozhodl jsem se pro keramickou školu v Bechyni.
Vím, že keramik se z vás nestal…
Talentové zkoušky jsem tehdy sice udělal, ale pro velký počet zájemců mne na školu nevzali. Nakonec jsem šel na ´gympl´ do Domažlic a malování jsem začal mít jako koníček.
Vzdal jste se coby gymnazista malování?
Vůbec ne, ale věnoval jsem mu méně času, maloval jsem si jen tak pro potěchu. Nejdříve jsem maloval pastelkami, pak jsem se posunul k technice malování temperou na papír, což mi vydrželo nejdéle, ale pořád jsem hledal nějaký směr, jímž se budu ubírat.
Našel jste ho?
Ano. Stále jsem pošilhával po olejomalbě, až jsem v roce 2007 začal malovat olejem na plátno a tímto způsobem maluji dodneška. Opustil jsem temperu i pastelky.
Proč byl takto rozhodující rok 2007?
Dřív to nějak nevycházelo.
Maloval jste i po skončení studia na gymnáziu?
Samozřejmě! Po gymnáziu mne čekal rok vojny. Tam, když jsem měl hotové své povinnosti, jsem seděl a maloval, hlavně pastelkami. Na vojně jsem malování propadl hodně.
Co například?
Klukům, když psali domů, anebo děvčatům, jsem dělal obrázky na dopisní papíry a obálky. I obrázků bylo hodně, avšak zůstal mi z té doby jeden jediný. Ostatní jsem rozdal.
A co po vojně?
Maloval jsem stále, ale od dětství jsem se věnoval také leteckému modelářství, takže jsem si – když bylo potřeba – letadélka pěkně vymaloval. Střídavě jsem se věnoval více malování, či modelařině. Srovnalo se to v roce 2007, kdy jsem začal malovat olejem a hlavně jsem ztvárňoval na plátno letadla. Od roku 2009 jsem pak měl teoreticky více času, neboť jsem přestal létat ve Staňkově.
Daly se tyto tři koníčky stihnout?
Ve Staňkově jsem létal od roku 1996, tedy 13 let, pak už nebyl čas. Koníčky se skloubit daly, vzájemně se prolínaly, i když vždy dostal nějaký v danou chvíli přednost. Záleželo na náladě, ročním období a počasí.
Proč se stala vaším objektem při malování hlavně letadla?
Protože jsme obrázky letadel potřebovali do publikace Vojenské střípky z kraje pod Čerchovem. Vydali jsme ji s bratrem Martinem a byl jsem jím požádán o ilustrace. Chtěl, abych namaloval rekonstrukce popisovaných událostí.
Co konkrétně?
V první řadě obrázek s letadlem, ve kterém zahynul v Zadní Hoře mezi Trhanovem a Újezdem pilot USA Kirk᠆ham, dále nálet na Klenčí v dubnu 1945, potom obrázek jeepu s Američany, jenž vybuchl nad Díly, či bitvu u Černé Řeky. Maloval jsem také MiG 15, který spadl v poválečné době na Haltravě.
Vím, že máte za sebou svoji první výstavu v Poběžovicích…
Oslovila mne paní Podskalská z MKIS a vystavil jsem 17 olejů, 2 tempery a 1 pastel.
Kdy nejraději malujete?
Večer a přes noc, některé obrazy jsem dodělával ve tři v noci.
Předěláváte své obrazy?
Samozřejmě, ale mám takové pravidlo: dokud nemám dojem, že je obraz hotový, nepodepíši ho. Podpis je jako tečka za větou a přes ten už do obrazu nesáhnu.