Položili jsme mu předem následující otázky.

Pamatujete si, kdy jste vystupoval v Domažlicích naposledy?

Nepamatuji se přesně, byl to nějaký klubový pořad s Michalem Herzánem.

Ano, to bylo v březnu 2004. A pak jste tu byl jako kmotr při otevírání nového Mateřského centra Benjamínek v říjnu 2006.

Jé, to už je tak dávno? Na Chodsko jezdím jinak každý rok, ale koncerty si už nepamatuji.

Těšíte se na pondělí a znamenají pro vás Domažlice něco jiného než jiná místa republiky?

Domažlice jsou nejen moje rodiště, ale i srdeční záležitost. Vždyť jsem v mládí o prázdninách trávil měsíc v Tlumačově. Mám odtamtud řadu známých a zážitků, místa, která mám hrozně moc rád.

Co jste si na pondělí připravil?

Bude to částečně vánoční koncert, ale budou tam i písně které jsou staršího data, k tomu písničky z posledního CD Já za Tebou dál budu stát.

Kdo s vámi přijede?

Moje doprovodná skupina Zlatí paroháči, se kterou jsem od roku 2000.

Nebudou při koncertu chybět známé hity jako Až se ti jednou bude zdát a Blázen žárlí?

Ne. Bude tam samozřejmě i Ave Maria a všechny tyhlety písničky.

Když jsme spolu před více než pěti lety dělali rozhovor, přiznal jste, že okolí šokujete výběrem partnerek. Změnilo se něco?

No samozřejmě. Mám jedinou partnerku a máme holčičku, která mi změnila život natolik, že se ze Smolíka – bouřliváka stal Smolík – milující tatínek.

Mluvíte o změnách: Jak se změnil Jakub Smolík od doby, kdy se zpěvem začal profesionálně?

Předně to vidím, když se podívám do občanky (smích). Vážně si ale myslím, že jsem se změnil k lepšímu.

Například?

Dokážu si život lépe užívat, hlavně dceru Petrušku.

Jak vzpomínáte na spolupráci s Lucií Bílou po vašem absolutoriu Konzervatoře Jaroslava Ježka?

Byli jsme spolu krátce, po půlroční spolupráci Lucka odešla. Je pravda, že jsme se potom hodně dlouho neviděli, ale když se potkáme, mám pocit, že se rádi vidíme. Popovídáme si, co bylo, a je to pořád fajn ženská.

Jaký máte vztah s kolegy, s nimiž jste dělal, než jste se dal na sólovou dráhu? Pracovalo se vám s někým z nich obzvlášť dobře?

Dobře se mi dělalo s Lukášem Vaculíkem. Je to můj přítel a stýkáme se i v soukromí. S Dášou Veškrnovou (Havlovou – pozn. red.) už samozřejmě ne, ta už je trošku někde jinde.

Těsně před listopadovou revolucí jste absolvoval ´šňůru´ po Sovětském svazu. Jak na ty doby vzpomínáte?

Bylo to hrozný, ale díky tomu jsem poznal, jak ´dokážou´ lidi žít. Dneska už bych tam nejel, nevzpomínám na to dobře. Jsou tam lidi, které ideologie natolik změnila, zničila je a vymyla jim mozky. Bude trvat sto let než se to změní. Na druhé straně už vím, proč je car nebo komunisté drželi tak zkrátka.

Kvitujete změny před 20 lety?

Rozhodně ano.

Vaše turné končí až 21. a 22. prosince v Pardubicích. Jak si pak užijete rodiny a Vánoc?

Doufám, že dost. Mám za sebou letos hodně koncertů, na příští rok už jich je padesát a musel jsem to trošku omezit, abych si rodinu více užil – a i tu motorku. Je bezvadné, že máme koncerty a vyprodáno, ale člověk musí trošku zabrzdit a věnovat se nejen rodině, ale i životu.

Motorku? Jaký máte stroj?

Harley- Davidson.

Jak všechno stíháte? Kolik s ním najezdíte ročně kilometrů?

Letos jsem najel 1 000 kilometrů, to je strašně málo. Připravoval jsem desku, hrál jsem spoustu koncertů a tak dál…

Víte, jak přes Vánoce rodině svoji dlouhou nepřítomnost vynahradíte? Budou to hlavně dárky?

Budu s nimi. Dárky nevím, dárky nejsou důležité. My to máme udělané tak, že si vyhovujeme během celého roku. Tady je to spíš o tom, že se sebereme a někam společně jdeme. Já se snažím během roku vracet se – pokud je to možné – domů z koncertu, abych se druhý den probudil s malou Petruškou a byl s ní alespoň přes den.

Kolik jí je?

Jsou jí tři roky pryč a řekl bych, že je velice nadaná. Baví se vším, co je nové, ráda se od nás obou učí. Umí se už podepsat, umí počítat, zpívá se mnou písničky a to všechno mne velice naplňuje.

Co byste chtěl vzkázat čtenářům Domažlického deníku?

Chtěl bych ji sdělit, že už nejsem, jak jsem vždy říkával, ´poloChod´. Už jsem pasovaný Chod. V září jsem měl narozeniny a příbuzní z Domažlicka – Hanka Astalošová a Petr Choma – mi do divadla Hybernia přivezli chodský kroj. Tak už jsem celý Chod.

Kdy vás v něm v Domažlicích uvidíme? Na příští Chodské slavnosti?

To nevím, ale byl bych moc rád. Už jsem na Chodských slavnostech tři roky nebyl.

Můžete na závěr sdělit své životní přání?

Chci, abych byl zdráv já i celá moje rodina. Nic jiného.