Seznámili se, když pan Miroslav sloužil v Koutě na vojně. Vychovali dvě děti a dnes se těší nejen z vnoučat, ale i ze dvou  pravnoučků. „Jsou to naše zlatíčka. Přijdou a vyprávějí mi o fotbale. Já tomu sice moc nerozumím, ale vždycky je s chutí vyslechnu," říká paní Vlasta.

Po celou dobu manželství spolu byli Svobodovi spokojeni a oba svorně říkají, že by ani dnes jeden druhého nevyměnil. „Děda mě vždycky pomáhal. Když byly děti malé, hodně se jim věnoval. Našeho vlčáka zapřáhl do saní a děti vozil. Hrál s nimi hokej nebo jim postavil na zahradě pódium, kde hráli divadlo," chválí svého manžela paní Vlasta.

Právě dnes čeká na Svobodovy oficiální oslava jejich výročí svatby, ale už ve  čtvrtek jim přišli gratulovat zástupci obce včetně starosty Václava Duffka. „Úplně mě dojalo, že přišel i starosta. Bylo to slavnostní a velmi pěkné. Poseděli jsme si a  popovídali. Děda zahrál na harmoniku a nezapomněl zazpívat písničku, kterou mě vždycky zlobil, když se mi nechtělo vstávat," prozradila paní Vlasta.

A jaká že to byla písnička?
„Z Kouta si holku neber, musel bys mít na ní hever, ona nechce ráno vstávat, musel bys jí heverovat," smějí se Svobodovi.