Místní Sokol uspořádal v těchto prostorách premiérově koncert písničkáře Jaroslava Hutky. Celkem 110 diváků přivítal vikář a loučimský farář Miroslav Kratochvíl slovy: „Před dávnými lety si naši pradědové postavili tento kostel, aby v něm poslouchali slovo boží. Proč by zde nemohl zaznít také hlas lidu, když hlas lidu je hlas boží? A tak mezi nás zvu Mistra Jaroslava Hutku!“

Hned první písničky, ať už lidové anebo autorovy, měly duchovní obsah – pro znalce Hutkovy tvorby žádné překvapení. A těch byla v kostelních lavicích a na přidaných židlích většina a nejen z Loučimi. Poslechnout si koncert v nezvyklém prostředí přijeli i lidé z Domažlic nebo Kdyně.

Krátké průvodní slovo mezi skladbami, přestávka, na kterou pořadatelé připravili kávu, čaj a další nápoje a druhá část koncertu, v jehož závěru zazněly písničky známé každému – Havlíčku Havle anebo Krásný je vzduch, vydalo na téměř dvě a půl hodiny diváckého zážitku za pouhou stokorunu vstupného.

Václav Valenta z Libkova na otázku, jak se mu coby věřícímu vše zamlouvá, nechápavě zakroutil hlavou:

„Já bych řekl, že to sem přímo patří,“ což s úsměvem potvrdila i jeho paní. A protože Hutku mají rádi hodně let, odnášeli si nejen cédéčka, ale i vinylová elpíčka s písněmi.

„Kdyby tu měl zahrát třeba bigbít, tak bych byl proti,“ odpověděl na stejnou otázku vikář Kratochvíl, „ale tahle hudba mi nevadí, naopak.“

Úsměvem reagoval na otázku, jak se mu v kostele hrálo, i Jaroslav Hutka.

„Bylo to fajn, prostředí i lidi. Pár koncertů do roka mám i v kostele, nedávno třeba v kláštěrní kapli sv. Bernarda v Plasích. Dříve měla biskupství tendenci trochu kontrolovat texty. To už teď, zaplať bůh, není,“ poznamenal.

Spokojenost neskrývala ani Vladimíra Kacerovská, která měla na uspořádání koncertu hlavní podíl:

„Byl to krok do neznáma, zkusit udělat něco podobného v našem kostele, ale výsledek za to stál. Náklady pokrylo vstupné a ještě pár stovek zbylo. Určitě uděláme podobnou akci opět, můžeme pozvat pěvecký sbor s duchovní tématikou a podobně. S přípravou bylo hodně práce, až mě to překvapilo, ale bylo to fajn!“

Závěrem by byla na místě optimistická slova o další akci, případně i tradici, ale to by člověk nesměl postřehnout nezájem obecního úřadu o podobnou činnost, která obec prezentuje víc než vyplňování úředních hlášení. V tak malé obci (120 obyvatel) by měl mít na podobných akcích podíl (finanční či konkrétní) každý, kdo má chuť přiložit ruku k dílu a je lhostejné, jestli je Sokol, hasič nebo představitel obce.

Autor: Zdeněk Huspek