„Je to nepopsatelný pocit radosti, když vím, že se to povedlo," říká. Ráda si užívá společnou radost všech muzikantů na pódiu. „K publiku plyne pokaždé jiná energie, i když třeba hrajeme stejný repertoár," vypozorovala.

Odmala hraje na klavír, což je pro varhaníky základní předpoklad pro zvládnutí tohoto nástroje. „Hra na klavír mě chytla i díky vynikajícím učitelům – paní Kratochvílové a pak paní Doubkové. Ta byla skvělá po všech stránkách. Byla přísná, což bylo dobře, a předávala mi i mnoho cenných rad do života."

Během studia na střední a vysoké škole byla hra na klavír pro Janu Kopáčkovou velkým koníčkem. O tom, že by jednou hrála i na varhany, tehdy ani nesnila.

„Pak při své návštěvě u přátel v Českém Brodě jsem poprvé sedla za varhany a propadla jsem jim. Se svým kamarádem, tamním evangelickým farářem, jsem byla u něj v kostele, kde on na varhany hrál. Já jsem z jeho hry byla nadšená, poprvé v životě jsem byla k varhanám tak blízko. Zeptala jsem se ho, zda bych si to mohla také vyzkoušet, a jako totální samouk jsem zasedla a pomalu začala odhalovat, co znamenají jednotlivé rejstříky."

Po návratu domů požádala domažlického varhaníka pana Hánu, zda by nevadilo, kdyby si občas přišla do kostela zahrát.

„Dovolil mi to a metodou pokus-omyl jsem si tento nástroj osahávala. V té době jsem měla natrženou achilovku, a tak jsem bohužel nemohla prakticky vstřebávat jeho odborné rady k obsluze pedálů," lituje po letech mladá domažlická právnička.

A jak popisuje rozdíly mezi klavírem a varhany?
„Muzikant si musí zvyknout na různost úhozů. Zatímco klavír se ovládá lehkým úhozem, na varhany musí být úhoz více zatěžkaný, musí se více promáčknout."

Odměnou pro domažlickou varhanici je symbióza zvuku dominantního nástroje a prostředí, ve kterém se hudba hraje.

„Fascinuje mě, když si sednu za varhany a ty se v kostele rozezní. Úplně mě to pohltí. Netroufám si však říci, co je pro mě krásnější, zda hraní na varhany v majestátním prostoru, nebo třeba komornější místo, kde hraji na klavír. Těžko se to popisuje, jde o velmi subjektivní pocity," zamýšlí se Jana.

Připomíná, že je varhanicí-amatérkou. „Cítím velikánské mezery. Potřebovala bych pomoc od odborníků. Určitě jednou přijde čas, kdy si tento sen splním. Přes léto fungují intenzivní varhanní kurzy a myslím, že se jich jednou určitě ráda zúčastním."

Hru na varhany si užívá každou neděli při bohoslužbách v domažlickém kostele. „Někdy si pro potěšení zahraji i doma, mám digitální varhany, ale vždy musím brát ohledy na sousedy," konstatuje.

Kromě zmíněných bohoslužeb Jana Kopáčková hraje i při jiných příležitostech.

„Velmi si vážím spolupráce se sestrami Popelkovými, které jsou hudebnice par excellence. Když mě osloví, vždy s nimi ráda vystupuji."

Pravidelně hraje na některých koncertech z domažlického cyklu Pocta varhanům, posluchači ji slyšeli např. při Noci kostelů.

„Teď nás během měsíce čeká další charitativní koncert na záchranu třebnického kostela a o Vánocích samozřejmě Rybova Česká mše vánoční s Čerchovanem," vybírá ze svých hudebních plánů pro zbytek letošního roku.