Dnešním pokračováním seriálu o Holýšově se podíváme do historie města, které se nachází na spojnici Plzně a Domažlic, na břehu řeky Radbuzy a na úpatí vrchů zvaných Trný a Makový.

Archeologické nálezy z mohyl dokládají, že okolí Holýšova bylo osídleno už ve střední době bronzové.

První dochované písemné zmínky o existenci obce se nachází v listině vydané papežem Řehořem X. věnované chotěšovskému klášteru v roce 1273. K tomu Holýšov tehdy náležel a nesl název Holissouo.

Po husitských válkách se část Holýšova dostala do držení horšovskotýnského panství a po bitvě na Bílé hoře se ucelený opět vrátil do vlastnictví chotěšovského kláštera. U něj zůstal až do zrušení kláštera v roce 1782. Následně ves koupili Thurn-Taxisové, v jejichž držení byla až do roku 1919.
Centrem původní vsi byla náves s kostelem sv. Petra a Pavla, který pochází z 3. čtvrtiny 14. století. U něj se původně nacházel i holýšovský hřbitov zrušený v roce 1789.

Z původně malé zemědělské vsi, která v r. 1850 měla 343 obyvatel, ze začal Holýšov vyvíjet na město po roce 1897, kdy zde sklářská rodina Zieglerů založila sklárnu na zrcadlové a lité tabulové sklo. Ve své době šlo o jedinou sklárnu toho druhu v Rakousku–Uhersku.

Podnítila tak stavební rozvoj obce i výrazný nárůst počtu obyvatel. V době největšího rozmachu pracovalo pouze ve sklárně až devět stovek zaměstnanců a v roce 1930 měl Holýšov už téměř 1600 obyvatel.

Ve 30. letech, v době hospodářské krize, byla však výroba skla zastavena a zařízení sklárny demontováno.

Opuštěné prostory kdysi prosperující sklárny byly během II. světové války přebudovány na muniční továrnu. Práci v továrně vykonávali nejdříve francouzští váleční zajatci. V roce 1944 byl v bývalém statku Nový dvůr zřízen koncentrační tábor, pobočka Flossenbürgu. Válečných zajatců a nuceně nasazených dělníků z okupovaných zemí, pracujících v muničních továrnách, bylo až osm tisíc.

Po osvobození obce americkými vojsky v květnu 1945 bylo německé obyvatelstvo Holýšova, které kdysi tvořilo většinu populace obce, z velké části odsunuto a nově příchozí Čechoslováci nacházeli zaměstnání ve zdejší továrně s novým výrobním programem. Nejdříve se orientovala na výrobu drobného kovového zboží, později docházelo k častým změnám v závodu, v nedávné minulosti se zde vyráběly například kabiny nákladních automobilů Liaz.

V r. 1960 byl Holýšov prohlášen městem a o deset let později začal používat i svůj znak. Ten byl změněn do stávající podoby v roce 1993.

V horní polovině gotického štítu je černé paroží ve zlatém poli jako symbol zakladatele Tepelského a Chotěšovského kláštera, českého vladyky Hroznaty, a v dolní polovině je zkřížený stříbrný meč se stříbrným klíčem v modrém poli, jako atributy svatého Petra a Pavla. Zlatá barva znázorňuje vrchnost, bývalý klášter. Modrá barva symbolizuje protékající řeku Radbuzu, při níž vedly důležité obchodní cesty.