„Plemeno amerických kingů chovám už od roku 1968, předtím jsem choval například poštovní holuby. Jednou jsem přijel do Oseka, viděl jsem holuby u jednoho chovatele a zalíbili se mi natolik, že jsem se rozhodl koupit první pár a začít je chovat,“ vypráví chovatel. „Nyní doma chovám kolem čtyřiceti čistě bílých amerických kingů. Ti jsou zajímaví tím, že jsou velmi těžcí a výstavní typy ani nelétají, jenom běhají. Když jdou kolem děti ze školy, myslí si, že jsou to slepičky,“ dodává.

Wagner je členem staňkovského spolku chovatelů a svým opeřencům musí každý den věnovat hodinku nebo dvě. Nejnáročnější období pro chovatele holubů nastává, když se narodí holoubata. Musí se věnovat speciální péče jejich krmení a dobře se o ně starat, aby byli dostatečně silní. Je třeba dávat pozor na nemoci, nechat opeřence očkovat.

„Samozřejmě mnohem víc času tenhle koníček zabere, když se dávají páry dohromady nebo když je musím připravit na výstavu. To pak musím každého holuba vykoupat, umýt jim nohy, vyčistit kroužky a tak dále,“ popisuje.

Antonín Wagner má doma už přes stovku pohárů a trofejí z mnoha soutěží a výstav. Účastní se výstav především v našem okrese a okolí, například v Dnešicích, Kamenném Újezdě u Nýřan či Domažlicích.

„Na krajské výstavě v Klatovech jsem vyhrál čestnou cenu a například nyní v prosinci jsem na výstavě ve Kdyni získal cenu za nejlepší holubici,“ vzpomíná na některé své úspěchy Wagner a pokračuje: „Například v Nezvěsticích byla v minulém roce krajská výstava, které se zúčastnil celý Plzeňský a Karlovarský kraj a my, holubáři z Domažlicka, jsme obsadili první místo.“

Dodává ale, že holubi jsou pro něj pořád především radostí. „Když je vidím, jak běhají po dvoře, je to prostě krásný pohled. Bohužel dnes holubářů ubývá a mladým se do chovatelství nechce. Můj vnuk je spíš fotbalista, tak nevím, jestli to po mně někdy někdo převezme,“ zakončil Wagner.