Povídali jsme si s ní v Blížejově, kam o uplynulém víkendu přijela slavnostně otevřít nový klub pro děti, mládež a matky s dětmi.

V Blížejově jste se stala kmotrou nového klubu pro děti, navštěvujete takové akce často?
Zatím jsem se ještě ničeho podobného nezúčastnila, ale vždycky jsem takovým aktivitám fandila a k tomuto jsem se dostala přes předsedkyni sdružení Beránek Blížejov Janu Svítivou, se kterou se známe z divadla na Vinohradech. Dělala tam uvaděčku a padly jsme si do oka.

Hrát jste začala jako poměrně mladá. V 17 letech jste natočila první film, jak jste se k herectví dostala?
Už na prvním stupni základní školy jsem měla skvělou paní učitelku, která nám vyráběla loutky a psala hry a pohádky pro dramatický kroužek a mě to vždy mě bavilo. V osmé třídě jsem se rozhodovala mezi sportovní školou a konzervatoří. Na konzervatoř jsem se pak dostala a byla jsem ráda.

V mládí jste se věnovala vrhu koulí a chtěla jste se stát sportovkyní, ale překazilo vám to zranění. Nelitujete občas, že se vaše kariéra vyvíjela jiným směrem?
Ne, nelituji. A sport mi toho hodně dal i pro herectví. Člověk díky se němu naučí určité principy - že nic není zadarmo, že pokrok jde malými krůčky a že je důležitá vytrvalost a trpělivost.

Za svůj první film Řád jste hned byla nominována na Českého lva, co jste říkala na takový úspěch?
To byl můj první a zatím poslední film, jinak jsem natáčela víceméně pro televizi. Pro mě bylo spíše důležité samotné první filmové natáčení, které mě okouzlilo a které probíhalo moc příjemně v krásných prostorách broumovského kláštera. Nominací jsem se ani moc nezabývala.

Hrajete především v divadle. Máte ho raději než film?
Samozřejmě. Film je krásné zpestření, ale ten proces secvičování a hraní v divadle mi vyhovuje více. Baví mě totiž zejména ten samotný čas strávený hraním a hledáním postavy. Film je rychlejší a náročnější na soustředění.

Diváci vás jistě znají především z Četnických humoresek, jak na ně vzpomínáte?
Měla jsem je moc ráda. Ráda cestuji, dostanu se ven z Prahy a dojíždění do Brna na natáčení pro mě byl vždy bezva výlet. Jezdila jsem často s panem Kostkou nebo panem Zindulkou, takže šlo vždy o velmi zábavnou cestu. Na samotném natáčení dokázal režisér Moskalyk vytvořit úžasnou a pohodovou atmosféru. Byla tam bezva parta a i to období první republiky, ve kterém se seriál odehrává, mě moc zajímalo a bavilo.

V seriálu Hraběnky jste už musela ztvárnit poněkud náročnější roli Hanky…
Ano, to už byl větší part. Scénář byl velmi literární a před každým záběrem jsme s režisérem scény a postavy rozebírali, předělávali texty, takže to byla docela zajímavá tvůrčí práce. A opět se sešla skvělá parta a já měla po celý rok pocit, že mám úplně novou rodinu.

Kromě divadla natáčíte či dabujete pro televizi skoro každý rok, zbývá vám vůbec čas na vás samotnou?
Někdy se opravdu nahrne tolik práce najednou, že nemám ani čas myslet sama na sebe a jsem neustále někým úplně jiným, když ztvárňuji jednotlivé postavy. Ale pak máme zase ten výjimečný dar dvou měsíců divadelních prázdnin a ty si jako děti ve škole opravdu užívám.

A čemu se během volna věnujete?
Mám psa, kterému se ráda věnuji, ráda čtu a využívám k tomu každou volnou chvíli a také ráda maluji.

Kde vás v současnosti mohou lidé vidět hrát?
Hraji v Divadle na Vinohradech či v divadle Viola, kde hraji hru, kterou mám obzvláště ráda, a to Legendu Emöke od Škvoreckého.