Sýpka čečovického zámku u příležitosti Folk & Country festivalu hostí výstavu plzeňské umělecké fotografky Evy Hubatové. Ta představuje své poetické abstraktní fotografie, které vytváří originální uměleckou technikou, kterou sama nazvala Fotoinformel.

Co vlastně znamená pojem Fotoinformel?
Domnívám se, že složené slovo Fotoinformel plně vystihuje obsah mé tvorby. Je v něm obsažena informace, že jde o fotografii a pojem informel vyjadřuje spontánní abstraktní uměleckou výpověď zbavenou všech konvencí.

Mnozí by možná označili vaši výstavu fotografií spíše za výstavu obrazů. Jak svá díla vytváříte?
Máte pravdu, od prvopočátku, co se tímto tématem zabývám, se setkávám s většinovým názorem, že mé umělecké fotografie budí spíše dojem obrazů. Finální dílo má dvě vývojové fáze. Prvotní je fotografický záznam jakéhokoliv prvku destruktivní omítky či zašlého zákoutí. Po té následuje vlastní počítačové zpracování.

Jsou dílem předem vymyšleného záměru nebo se spíše necháváte inspirovat zákoutími, na která narazíte?
Hlavním předmětem mého zájmu jsou již zmiňované destruktivní detaily, které samozřejmě nevykazují žádné známky budoucího uměleckého díla. Jde jen o to umět se dívat a mít jistou dávku fantazie. Velmi výstižně na toto téma pohovořila při zahájení jedné z mých výstav světoznámá básnířka Hana Gerzanicová. Jestli dovolíte, cituji: „V čase našeho dnešního komerčního a zmechanizovaného věku, kdy pod tlakem chvatu člověk nenalézá často místo pro hledání krásy, jsou umělecké fotografie paní Evy Hubatové ještě vzácnější. Ukazují nám nesmírné a neomezené možnosti najít krásu v nepatrných každodenních věcech. Jsou poezií barev a tvarů, které na nás mluví při každé příležitosti. Je pouze třeba mít oči k vidění, duši k rozjímání a srdce otevřené pro dotek krásy."

Jsou počítačové úpravy zásadní pro finální podobu vašich děl nebo jde pouze o doladění snímků?
Počítačové úpravy prvotních záběrů jsou pro finální podobu mých děl zcela zásadní.

Působíte jako reportážní fotografka i v Plzeňském deníku. Jak k této spolupráci došlo?
Na stránky Plzeňského deníku přispívám již šestnáctým rokem. V roce 1996 jsem se zcela náhodně stala objektem tehdejšího fotoreportéra Plzeňského deníku. Jen tak jsem se zmínila, že by mě to také bavilo. Následující týden již vyšel můj první příspěvek. Velmi mne baví objevovat v lidech jejich originalitu. Vždyť každý člověk je něčím zajímavý. Zejména svobodná forma spolupráce mi vyhovuje. Nejsem limitovaná množstvím příspěvků ani časem jejich dodání, každý příběh si v klidu užívám. A na kterýkoli z mého bohatého archivu ukážete, vybaví se mi příslušné setkání. Ať již se jednalo o hvězdy filmového plátna, významné státníky či běžné občany. Hodně mi tato činnost dala. Byla podnětem i pro nedávno dokončené vysokoškolské studium psychologického zaměření.

Jak dojde k tomu, že člověk přejde od fotoreportáží k abstraktním detailům?
Po dokončení vysoké školy v roce 2008 při civilním zaměstnání, rodině, aktivní fotoreportérské činnosti a navíc pěti křížky na krku jsem se cítila velmi unavená. Formou relaxace jsem se začala zaměřovat na již zmiňovaná opuštěná zákoutí.  Postupně se začaly probouzet i dřímající umělecké vlohy. Ještě tentýž rok jsem uspořádala první improvizovanou výstavu, na kterou záhy navázaly další tuzemské i zahraniční prezentace. Z časových důvodů jsem se hodlala věnovat výhradně své umělecké tvorbě, avšak setkávání se různými zajímavými lidmi je pro moji fotoreportérskou činnost velmi podnětné.

Daří se vám úspěšně 'přeskakovat' mezi těmito zcela odlišnými směry? Mají něco společného?
Tyto dva zcela odlišné fotografické obory zvládám souběžně bez problémů. Navzájem se nevylučují, ba právě naopak, je to příjemná změna. Reportáž vyžaduje rychlé reakce a pohotovost. Je to pro mne jistá forma adrenalinového sportu. Naopak umělecká tvorba mi umožňuje vstup do virtuálního světa představ a fantazie.

Máte nějaký fotografický cíl, téma nebo sen, kterému byste se ještě chtěla věnovat?
V letošním roce je to rovných  20 let, co se fotografování věnuji. Ohlédnutí za tímto obdobím je podloženo velkým nadšením, které je pro jakoukoli zájmovou činnost nezbytné. Nemám žádné odborné fotografické vzdělání. Vodítkem je moje empatie, vnímavost a cit. Fotoaparát je mým sdělovacím prostředkem. Jeho prostřednictvím podávám výpověď o vnímání okolního světa a pohledu na něj.

Vaše díla vznikají pomocí techniky, tedy fotoaparátu a počítače. Když pomineme jejich původ, jak si lze vysvětlil, že je lidé vnímají jako poetická, nostalgická a snivá?
Reakce na má díla jsou zpravidla až dojemně příznivé, avšak diváci se do nich musí jaksi vcítit. To je asi to nejtěžší – mít schopnost přetlumočit stav své duše divákovi.

Chtěla byste na závěr ještě něco zmínit?
Na záběr bych ráda poděkovala své rodině za optimální podmínky, které mi vytváří pro realizaci mých četných fotografických aktivit.

Vernisáž výstavy Evy Hubatové v sýpce zámku v Čečovicích začíná v sobotu 8. září v 11 hodin. Výstava bude přístupná v sobotu i v neděli vždy od 10 do 17 hodin.

Eva Hubatová

Narodila se v roce 1956 v Plzni, kde se svou rodinou trvale žije. Vyrůstala v harmonickém prostředí, kde mohla rozvíjet své umělecké vlohy. V mládí ráda malovala, v době dospívání se věnovala závodnímu tanci. S fotografováním začala po založení rodiny, aktivně pak v roce 1992. Od roku 1996 trvale spolupracuje s Plzeňským deníkem. Od té doby pořídila bezpočet zdařilých snímků a stala se pohotovou fotoreportérkou.
Po dokončení vysokoškolského studia v roce 2008 se začala věnovat také fotografii umělecké. Pro svoji osobitou techniku zvolila příznačný název „fotoinformel". Na první improvizovanou výstavu v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje záhy navázaly další. V roce 2009 jí byla instalována stálá expozice v kanadské Britské Kolumbii, o rok později měla charitativní výstavu v africké Zambii.
Na téma své unikátní tvorby vydala čtyři knihy (Fotografický informel, Fotoinformel, Touha duše, Poetický fotoinformel – ve spolupráci). S originální tvorbou plzeňské autorky je možné se setkat zejména v pražských prestižních galeriích, a to například ve světoznámém Muzeu Kampu, v Domě umělců Rudolfinu, atd.
Eva Hubatová je členkou Syndikátu novinářů ČR, Unie výtvarných umělců, Sdružení výtvarníků ČR a České federace fotografického umění.