Taneční jsou ve světě ojedinělým fenoménem, který v tomto ohledu vytváří z České republiky kulturní velmoc číslo jedna.

Tři desítky mladých pánů si ten večer obléklo společenský oděv, bílé rukavičky a motýlka na krk. Třicet dívek v ten večer džíny zaměnilo za krásné šaty a střevíčky na podpatku a často i v doprovodu pyšných tatínků a maminek a ostatních příbuzných se sešli 27. října na tanečních v kulturním domě Družba v Klatovech. Mistrem tanečního kurzu je profesionální tanečník Evžen Krejčík z Plzně a jeho asistentkou Sylvie Soukupová.

Jak dlouho vedete taneční kurzy v Klatovech?
Taneční mistr: Tady jsme nově, dá se říct asi druhý rok, protože v Klatovech se střídají jarní a podzimní kurzy a my jsme tady druhý rok na podzimních tanečních. Dnes máme osmou lekci. Byla už první prodloužená a za dvě lekce máme druhou prodlouženou (10. listopadu).

Jak jste se vůbec k tanci dostal?
Taneční mistr: Tanečníka dělám od sedmnácti let. Po tanečních jsem u toho zůstal a začalo mě to bavit. Dnes dělám soutěžní tance, ukázky tance, předtančení, vedu taneční kurzy v Plzni a okolí Plzně, vedu taneční klub, kde tanečníci tančí soutěžně. Sám jsem závodně s manželkou tančil, měli jsme vytancovanou mezinárodní třídu ve standardních i latinskoamerických tancích, tak se tomu věnujeme vlastně pořád. Jsme jedni z těch podnikatelů, kteří učí to, co se naučili, nebo to, co umí. A neučí to, co neumí, anebo dělají to, co dělají všichni.

Co pro Vás tanec znamená? Dokážete si bez něj svůj život představit?
Taneční mistr: Asi ne. Vlastně já jsem šťastný člověk, protože je to moje zaměstnání, které mě baví, které je mým koníčkem. A to je asi nejkrásnější, co člověka může potkat.

Co říkáte klatovským účastníkům tanečních?
Taneční mistr: Jsou báječní. Řekl bych, že tady jsou šikovní kluci a dívky, protože když to tak vezmu, čím větší je město, tím jsou rozjívenější. Takže Klatovy jsou takový ten střed a myslím, s tím chováním, že patří mezi nejlepší, protože vnímají, co já tady říkám nebo učím.

Asistentka: I já musím říct, že klatovské taneční patří mezi ty, se kterými jsem třeba spokojená. Myslím si, že zdejší děti jsou fajn, milé, i se třeba tady „kupodivu“ hezky umí obléci. Jsou taneční, kde třeba přijdou v triku, nebo přijdou dívky v kalhotách. To se tady myslím ještě nestalo.

Jaké tance má dnešní mládež ráda, případně jaké nechce tančit?
Taneční mistr: Asi nejžádanějšími tanci, když hrajeme na přání, jsou waltz a čača. A samozřejmě co nechtějí tancovat, je valčík a polka. To asi přetrvává u těch mladých, tam není k tomu nějaká dobrá náklonnost. Ale to je náš úkol, abychom je to naučili, nebo aby to pochopili, aby to aspoň uměli. Jako Češi aby uměli českou polku.

Přicházejí mladí lidé sami, nebo to chtějí rodiče?
Taneční mistr: Já si myslím, že už je teď doba, že mladí lidé jdou většinou sami, že už počet těch donucených ze strany rodičů je pořád menší a menší. Oni se domlouvají v partách a někteří rodiče i řeknou, že ani neví, že synátor se tam přihlásil, že jdou s partou.

Máte pocit, že pánům dělá problém se obléct do kvádra, na krk připnout motýlka a jít do tanečních? Mnozí se cítí znechuceni povinností nosit bílé rukavičky…
Taneční mistr: To víte, že jo. To i některým dívkám dělá problém si obléct šaty, když na to nejsou zvyklé. Když holka není zvyklá nosit sukně a teď si je musí vzít, tak to jí bude dělat problém.

Asistentka: Spíš potom v tom vydržet tři hodiny a umět se chovat, protože vidíme, což je asi nejhorší, že jsou dívky, které si prostě dřepnou nebo si sednou v šatech na parket, nohy od sebe… a sedí tam takhle před celým sálem, což mi třeba přijde úplně šílené! Ale je to vůbec nezarazí. Až když jim Evžen řekne, že tohle není úplně košér, tak se zvednou, ale jinak jsou schopny sedět s nohama od sebe a je jim vidět až někam…

Taneční mistr: My vlastně je tady učíme i společenskému chování, které je součástí tanečních. Vždy ve třetí hodině máme okénko společenského chování, tak to tady probíráme.

Když srovnáte úplně první taneční, které jste vedl a ty současné, je dnešní mládež drzejší, divočejší?
Taneční mistr: Je. Samozřejmě ta mládež v dnešní době je jiná a je to strašné. Ale já musím říct zpátky na taneční kurzy, že u mě to v tanečních kurzech není horší, že záleží na tom, kam si je pustíte nebo co jim dovolíte. A oni v tom, jak jsou vyjevení, nedokážou tu jejich drzost, kterou mají ve škole nebo na ulici, tady uplatnit. Takže nemohu říct, že by to bylo horší.

Autor: Hana Sádlíková