Táborová hra turnusu od 18.7. do 2.8. v areálu rekreačního zařízení společnosti Lasselsberger a.s. v Orlovici nad Chodskou Lhotou je motivována bájemi a postavami antického Řecka.

Příprava na zdolání Olympu

„Během celého pobytu na táboře sbírají děti předměty od mytických postav – ponejvíce od bohů – a tyto předměty na závěr využijí k výstupu na Olymp,“ vysvětlila princip hry hlavní vedoucí tábora Lucie Kepková.

„Bude to závěrečná noční hra, na Olymp půjdou přes podsvětí, kde získají nesmrtelnost a to bude poslední věc, kterou potřebují, aby se mohly stát božským osazenstvem Olympu. Do dnešního dne získaly od Afrodity (bohyně lásky) zrcadlo, aby mohly projít okolo Medúzy (každý, kdo pohlédne na hlavu Medúzy, která má místo vlasů hady, zemře) a nemusely se na ni dívat přímo, mají zbraň od Area (krutý bůh války a boje) a také peníze od bohyně lovu Artemis,“ vysvětluje.

Lucie Kepková na tábor jezdila jako dítě, později jako vedoucí, pak zastupovala hlavní vedoucí a letos jako hlavní vedoucí odpovídá za 90 dětí ve věku od devíti do patnácti let. Ty jsou rozděleny do 7 oddílů po 11 – 12 dětech přibližně stejného věku, každý oddíl má svého vedoucího. Malé děti spí v budově, ostatní v chatkách po čtyřech.

Tým doplňuje zástupkyně hlavní vedoucí, jíž je letos Petra Chábová, která na Orlovici jezdí od roku 1999 jako vedoucí (kromě loňska) nepřetržitě, dále sportovní vedoucí a zdravotník.

Tábor by se pochopitelně neobešel bez dalších dospělých – zásobovače, hospodáře, paní, které vaří… Kapacita 150 lidí je téměř naplněna. Spolu s Plzeňáky je tady také 30 dětí kolem dvanácti let z Klatov. Ty mají pobyt spojený s výukou angličtiny.

Čtyři kilometry v chládku lesů


V pondělí odpoledne byla na programu vědomostní hra – hádanky od Athény (bohyně moudrosti). A poněvadž to byl v letošním podivném létě opět jeden z mála horkých dnů, hra začínala až v pět hodin. Do té doby měly děti pro sebe bazén před bránou.

V permanenci byla sklu〜zavka, sprchy s ledovou vodou, osm starších kluků šlo v řadě vedle sebe brouzdalištěm, hrnulo před sebou vodu, aby na druhé straně počkali na vlnu takřka mořskou.

Hlídku u vchodu měly od 15.30 Karolína Pitlíková a Eliška Svobodová. „Jsme tady do večerky a zapisujeme čas odchodů a příchodů každého, kde jde ven. Třeba jenom k bazénu,“ upřesnily svůj úkol. Zapsat každého z celého chumlu dětí zdálo se mi složité. „Zapisuje se to po oddílech,“ byla mi vysvětlena naprosto samozřejmá věc.

Do bazénu chodily děti také po oddílech, pozorně sledovány hlavní vedoucí. Jako učitelka druhého stupně základní školy ví Lucie Kepková o odpovědnosti za děti své.

„Uhlídat se to dá a problémy? Snad jenom s kouřením. Zkouší to ti starší, ačkoliv to mají pochopitelně zakázané. A tak krabičky cigaret schovávají, kde se dá, nedávno je dokonce nechali v autobusu, když se vraceli z výletu a viděli, že jim jdu naproti…“

V pět odpoledne tábor nastoupil na louku, aby vyslechl pokyny sportovního vedoucího Víta Procházky: „Skupinky po třech, čtyřech členech vyrazí odtud po minutě na trasu, označenou fáborky. Během cesty najdete na stromech deset otázek. Jejich odpovědi si napíšete na lístek, který dostanete při startu. Za správné odpovědi jsou sladkosti a body do celotáborové hry.“

Malí měli hádanky, starší otázky z řecké mytologie


„Ze sportu je nejoblíbenější klasicky fotbal, hrajeme volejbal, vybíjenou, přehazovanou, ale měli jsme také olympiádu – vrh koulí, šplh na laně, skok do dálky, sprint, vytrvalostní běh… mají to všechno rychle hotové, takže musíme pořád něco vymýšlet,“ dodal Procházka a začal vypouštět na 4 km dlouhý okruh jednotlivé skupinky. Nejprve vyrazily malé děti.

Zádrhel nastal hned u otázky č. 2. U stromu s otázkou „Jede kočí, má sto očí, do každého něco strčí“ zůstaly stát dvě skupinky poněkud bezradně. Co to jenom může být, meditovaly děti – rozřešili to až kluci ve složení Pavel Vrána, Petr Bohuslav, Filip Vaňourek a Vašek Decker – vždyť je to struhadlo! Správnou odpověď si napsali všichni a ve stínu lesa pokračovali k dalším otázkám. Posledním úkolem před cílem bylo vyluštění hlavolamu – na první pohled složitého – čísla od jedné do čtyř napsaná zrcadlově a spojená…

Bylo po šesté a vedoucí hlásili první skupinku – zatím podle hlasů z lesa. Do večeře, která je v půl sedmé, se jistě stihnou vrátit. Snídaně v osm ráno, oběd ve dvanáct a večeře – to vše probíhá na dvě etapy, neboť jídelna má omezenou kapacitu. Hodinu po večeři začíná další program – tentokrát v klubovně. Tam jsou hry různé – nedávno byly antické svatby, páry se oddávaly na 24 hodin a hned následovala další soutěž – manželský pětiboj. Byl také maškarní bál, soutěže ve zpěvu nebo táborák.

Pondělní den pomalu končil, v úterý čekalo osazenstvo několik výletů – do Nýrska, Kdyně a Domažlic.

„Aby děti taky poznaly zdejší kraj,“ řekla na závěr Lucie Kepková.

Ví o čem mluví, sama zná okolí tohoto tábora možná víc, než lecjaký domorodec…

Zdeněk Huspek