Jedno z roku 1909 patřilo její babičce a druhé dvě dědečkovi. Oba se narodili na konci devatenáctého století a do školy začali chodit v roce 1903.

„Když zemřela moje maminka, stěhovali jsme tatínka k nám a při vyklízení rodinného domku, kde moji rodiče i prarodiče žili, jsem sbalila s ostatními věcmi i malou dřevěnou krabičku. Věděla jsem, že v ní měli nějaké doklady.  Nevěnovali jsme jí však velkou pozornost. Až jsem ji po nějaké době doma otevřela, našla jsem v ní i vysvědčení mých prarodičů," říká Marie Fialová.

Dvě tato vysvědčení, stará 103 let, jsou velmi podobná těm současným, až na to, že v názvu stojí Vysvědčení na propuštěnou ze školy, třetí vysvědčení je nazvané jako školní zpráva a na zadní straně jsou výňatky z předpisů školních – čili školního řádu. Hodnocen zde není jen prospěch, ale také mravy a pilnost.

Všechna vysvědčení jsou ve vynikajícím stavu a krásně čitelná, ačkoliv o ně nebylo nijak odborně pečováno.

„Myslím, že se o to, že se nerozpadla, postarala právě ta dřevěná krabička. Zřejmě nasála pouze tolik vlhkosti, kolik bylo třeba. Já jsem se narodila v dvaapadesátém roce a moje vysvědčení vypadají, co do kvality navlas stejně," pokračuje Fialová s tím, že unikáty bude uchovávat doma, dokud se nerozpadnou.

Všechna byla vypsána ručně v Obecné škole v Mochtíně na Klatovsku.
Tuto školu navštěvoval i dnes již devadesátiletý Josef Hříšný, otec Marie Fialové. I on zavzpomínal na školní léta a na poslední školní den.

„Na školu vzpomínám rád, byla to nejkrásnější a hlavně bezstarostná léta. Když bylo vysvědčení, oblékli jsme si pěkné šaty, protože to byl pro nás  velký svátek a hlavně začínaly prázdniny, na které jsme se těšili stejně jako dnešní děti."

Možná, že po dalších padesáti letech budou další generace obdivovat zase vysvědčení Marie Fialové, protože i ona si je od první třídy všechna pečlivě schovává.