Draženovští jsou náležitě hrdí na své dějiny, kdy sdíleli své osudy s ostatními obyvateli Chodska. Byly oklešťovány jejich svobody a obec často dávána do zástav různé vrchnosti.

Jednou z prvních byla v roce 1388 zástava Oldřichu z Miřkova. Roku 1482, za vlády Jagelonců, byli Chodové jako královští poddaní dáni do zástavy Švamberkům. Jejich vláda nad Draženovem trvala 90 let.

Na počátku 16. století byli příslušníci pronásledované Jednoty bratrské pocházející z Chodska na rozkaz pánů ze Švamberka zajati a upáleni v Boru u Tachova.

Tíživé období ukončil rok 1572, kdy došlo k vyplacení ze zástavy. Bylo to poslední vítězství chodských sedláků, v jejich tehdejší delegaci u komorního soudu v Praze je zmiňován i draženovský rodák Tomáš Halířek.

V roce 1579 pak Chodové dostali nové pány – královské město Domažlice.

Z draženovských sedláků vynikl svým mravním postojem Kryštof Hrubý (*1639). Do roku 1692 se o něm příliš nevědělo, ale v následujícím roce stál rychtář Hrubý v čele poselstva k nejvyšším vídeňským úřadům, když rok předtím vzniklo jeho přátelství s újezdským Janem Sladkým Kozinou, se kterým společně usilovali o spravedlivé vyřešení sporu s vrchností.

Jak je mnohým čtenářům známo, chodští předáci byli posléze zatčeni a Kryštof Hrubý zemřel 1. června 1695 v pražském žaláři.

V Draženově byla 30. června 1935 tomuto slavnému rodákovi odhalena pamětní deska.

Památný špýchar a statek U Podestátů

Nejzajímavější draženovskou památkou je bezesporu Chodská rychta nesoucí čp. 9, v jejímž sousedství je kamenný špýchar z doby pozdně gotické či renesanční.

Obec Draženov koupila v roce 2000 usedlost U Podestátů obnášející obytnou část, výměnkářský domek, stáj, špýchar a nádvoří za 600 tisíc korun.

Ihned začala záchrana kulturní památky. V první řadě bylo nutné zajistit vše proti další devastaci.

Rekonstrukce byla rozvržena na dvě etapy a začalo se s ní v období starostování Jiřího Mrázka.

V té době získala současnou podobu vstupní brána. Náklady na rekonstrukci špýcharu činily 795 tisíc, na vstupní bránu ´padlo´ 158 tisíc korun.

Špýchar byl do dnešní podoby dokončen v roce 2002, obec Draženov vynaložila na pořízení a opravy zmíněných objektů přes dva a půl milionu korun.

Muzeum

Ve špýcharu vzniklo obecní muzeum, které Draženovští slavnostně otevřeli 24. května 2003. V přízemí najdou návštěvníci dar místního kováře Jana Beneše, který obnáší kovářské nářadí.

Tuto expozici pěkně doplňuje část věnovaná ždánovské keramice. Najdete zde také zajímavé fotografie z dob osvobozování Draženova Američany v roce 1945.

Na památku bratří Sladkých

V prvním patře špýcharu je chodská sence, kterou obci věnoval nejmladší ze tří bratrů, rodák a čestný občan Jan Sladký (1917–2002). Draženovští si velmi váží práce, kterou odvedl při přípravě prvních tří sjezdů rodáků.

První patro špýcharu je věnováno i jeho sourozencům. Nejstarší Josef (1907–1978) byl duší a hlavním organizátorem I. Sjezdu draženovských rodáků v roce 1972. Největší měrou se zasloužil o to, že se sjezd změnil v národopisnou akci, která významem a rozsahem překročila rámec obce.

Prostřední z bratrů Sladkých – Václav (1916–1983) vydal již v roce 1948 národopisnou studii Zastánci práv lidu chodského, v níž se podrobně věnoval třem hlavním postavám chodského odboje – Janu Sladkému Kozinovi z Újezda, druhou osobností byl Kryštof Hrubý z Draženova a třetí pak Jan Selner řečený ´Čtverák z Újezda´.

Práci Václava Sladkého kladně hodnotil český historik František Roubík, neboť autor ve své práci zachytil cenné informace z klenečských matrik, které byly v závěru II. světové války zničeny požárem po bombardování Klenčí.

V podkroví špýcharu dostaly prostor fotografie a dokumenty ze života obce. Přibližují sportovce, věnují se i místní, mimochodem nyní už několik let uzavřené škole i dalšímu životu obce.

Draženovský skvost

V sousedství hlavní silnice stojí zajímavé sochařské dílo, které nelze přehlédnout. Jedná se o pomník odhalený 13. května 1923 za památného proslovu kněze a spisovatele Jindřicha Šimona Baara.

Jeho autorem je známý český akademický sochař Vladimír Brettschneider, který v té době pobýval na zámku v přifařených Rejkovicích.

Byla na něm původně vytesána jména občanů, kteří se nevrátili z I. světové války. K nim přibyla v roce 1972 jména těch, kteří stejnou oběť přinesli v letech 1938–45.

Pomník znázorňuje Chodku – vdovu, která objímá osiřelého synka. Modelem sochaři sedávali Anna Šleisová (1897–1967), provdaná Řezáčková, a Jaroslav Matějovič (1918–1993). Podle údajů Draženovských je sádrový model pomníku uložen v Baarově muzeu v Klenčí.

Podle návrhu Brettschneidera vytesal pomník z pískovce přivezeného z Podhorního Újezda u Hořic akademický sochař Blažek z Jičína. Do pomníku byla vložena plechová schránka obsahující pamětní listinu, již sepsal spisovatel Jan Vrba.

Dobrá Voda

V souvislosti s Draženovem nelze opomenout poutní místo, na kterém kdysi stávaly hned dvě kaple.

První zpráva o zázračném vyléčení vztahujícím se k draženovské Dobré Vodě pochází ze začátku 19. století. Tehdy si cestář Johann Ottilinger ze Ždánova tamní vodou omyl poraněnou a stále se nehojící nohu. Z vděčnosti nechal po uzdravení u studánky postavit dřevěný kříž.

Posléze u Dobré Vody stála i dřevěná kaplička, která byla zničena při požáru způsobeném ponechanou hořící svíčkou. V letech 1880–81 byla za ni na stejném místě postavena zděná kaple, za čas ale kvůli vlhkosti a malé prostornosti přestala vyhovovat. Současný kostelík byl postaven v letech 1898 až 1900.

Obě kaple stály vedle sebe až do roku 1924, kdy byla dolejší a starší zbourána. Dobrá Voda u Draženova se stala součástí tras ´Poutí za prameny´ v bavorsko–českém příhraničí.

V Draženově i jeho okolí je řada jiných zajímavých míst. Pro inspiraci se stačí podívat na stránky: www.drazenov.cz. Rozhodně by bylo škoda nechat si ujít prohlídku špýcharu s báječným vypravěčem, někdejším místostarostou obce Josefem Rojtem.