Mlýn stojí za městem nedaleko silnice směřující do Bořic. Jak již bylo řečeno v úvodním článku, je tento mlýn pravděpodobně zmiňován již roku 1384.

Dle soupisu duší z roku 1818 je zde připomínán Vilibald Ebenstreit se svojí druhou manželkou Barborou a čtyřmi dětmi.
V roce 1872 získal mlýn Max Ebenstreit. Roku 1893 dědí mlýn Maxův syn Jan Ebenstreit, ten v roce 1902 žádal purkmistrovský úřad v Domažlicích o zvýšení jednopatrové mlýnice, což mu bylo povoleno. V roce 1914 kupují Staňkův mlýn manželé František a Josefa Holubovi.

Mezi roky 1951–1953 byl mlýn zastaven. Zakrátko jej převzal tzv. zemědělský výkup – později Zemědělský zásobovací podnik Domažlice. Nový majitel instaloval do přízemí mlýnice šrotovací zařízení na krmivo pro dobytek. Ostatní zařízení bylo z mlýnice vystěhováno a z větší části zničeno. Zemědělský zásobovací podnik využíval mlýn až do roku 1975.

V současné době vlastní rozlehlý objekt Jiří a František Holubovi, kteří jsou potomky mlynářského rodu, jenž mlýn vlastnil od roku 1914. Staňkův mlýn je v tomto případě jediným z domažlických mlýnů, na němž do dnešních dnů žijí dědici původního mlynářského rodu.

Podobu rozlehlé venkovské usedlosti obklopené lukami a opevněné proti okolní civilizaci si mlýn udržel dodnes. Mlýnská budova stojí v jihozápadním nároží hospodářského areálu. Mlýnice obsahuje 4 pracovní podlaží. V nich se zachovaly různé zbytky mlýnského zařízení.
Hluboká prostorná lednice je dnes prázdná. Po její horní hraně vedly kryté dřevěné vantroky, z nichž proudila voda na turbinu Duplex osazenou sem v roce 1939.

Autor: Zdeněk Procházka