Obrazy vonící včelím voskem zaplnily ve čtvrtek Galerii bratří Špillarů v Domažlicích. Druhá letošní zdejší výstava patří výtvarnici, galeristce a několikanásobné mamince dětí z dětských domovů – Jitce Sam Černé z České Břízy.

„Oslovil mne vedoucí galerie Václav Sika, se kterým jsme kdysi společně vystavovali v roce 2006, což byl projekt asi 27 autorů, a pak s námi pokračoval na projektu Cesta 32. Navrhl mi, abych velké věci vystavila tady. Byla jsem si v Domažlicích prohlédnout prostory galerie a zjistila jsem, že jsou fantastické, galerie je jedinečná,“ uvedla Deníku důvod své prezentace právě v této galerii 40letá výtvarnice, jíž dnes nikdo neřekne jinak než Sam.

Původ této přezdívky je přitom velice prostý. Jitka Černá začala před řadou let pomáhat dětem v dětských domovech, velice úzkou spolupráci má zejména s tím v Kašperských Horách.

„Máme teď v podstatě s manželem tři malé děti v hostinské pěstounské péči, jinak máme pět dětí. Oslovení ´mami´ nebylo pro naše nové děti automatické, takže mi říkaly Sami a Same. A to mi zůstalo,“ uvedla Sam s tím, že vlastní dceři Johance je už přes 20 let. Ostatní děti přišly na návštěvu a už zůstaly.

Plzeňská rodačka Sam vystavuje v domažlické galerii druhou část svého díla nazvaného Já a jiná lesní zvěř. Obrázky jsou vytvořené na papírech speciální technikou, pro kterou užívá Sam označení alucera.

„Vzniklo odvozením latinských názvů hliníku a vosku, které při své tvorbě používám. S panem Sikou a kurátorkou Denisou Bytelovou jsme vybírali spíše velkoformátové věci. Chtěli jsme ukázat průřez díly, která vznikala tady blízko, ve vašem kraji. Mám chalupu na Struhadle, což je víska na cestě mezi Klatovy a Domažlicemi. Největší zde vystavená malba má 9×2 metry,“ upřesňuje Sam.

Obrazy jsou vytvořené na papíře technikou, kterou začala využívat asi před deseti lety, přičemž papír používá ve své tvorbě přes dvacet let.

„Technice provedení říkám alucera. Je zajímavá hlavně tím, že papír nenese malbu nejen na svém povrchu, ale i uvnitř. Malby jsou dělané teplem, za pomoci hliníku a vosku. Používám šablony, které obtahuji, a jak se to ohřívá, vosk nese částečky hliníku a pigmentu do jednotlivých vrstev,“ nastínila způsob práce Sam. Lidé, kteří přišli na její výstavy, prý nepřemýšleli nad technikou, hlavně vnímali to, jak její obrazy intenzivně voní po včelím vosku.

Na vernisáži se přišlo na to, že obrazy Sam, zvláště ten největší, vyzařují v některých místech teplo.

„Pokud dáte ruku k obrazu asi na vzdálenost 10 centimetrů v místech zornice oka, sálá z něj na vás teplo. Naopak v oblasti duhovky cítíte chlad,“ uvedla jedna z návštěvnic vernisáže. Její zjištění si poté vyzkoušelo i několik dalších, kteří učinili stejný poznatek.

„Jsou věci mezi nebem a zemí, já na léčivé obrazy věřím,“ nechala se slyšet žena, která tento úkaz nepokládala za nic neobvyklého.

To, jestli budou vnímat stejné teplo jako návštěvnice vernisáže, si mohou lidé v galerii v rámci prohlídky výstavy vyzkoušet až do 17. dubna.