Slanou placku s česnekovo – paprikovou příchutí ze zámecké kuchyně, procházku ve sklepení za komíhajícího svitu svíček z kahanů v rukou každého z přítomných i profesionální výkony místních ochotníků si během víkendových večerů užili návštěvníci sedmých Horšovotýnských zpětohledů.

Už při příchodu k pokladně na ně dýchla atmosféra dávno odvanutých časů, když jim vstupenky prodávala elegantní pokladní Vlasta Langová v zelenkavém kostýmku a apartním černém kloboučku.

Netradiční prohlídku zámku si nenechalo ujít na tři stovky návštěvníků. Zhruba dvacetičlenných skupinek se na loučemi ozářeném nádvoří ujali průvodci v dobových kostýmech, aby je provedli výletem do dob, kdy objekt obývalo panstvo, které se nechávalo inspirovat módními vlivy z metropole Rakouska – Uherska.

„Ochutnejme spolu skvělé víno z Valtic,“ vyzýval sklepmistr v podání Václava Kuneše vrchního písaře (Jan Lengál), který z výstavných komnat zámku sešel na chvilku na ´drb´ do levého sklepa.

Po procházce sklepením s kahánky v rukou se účastníci večerní prohlídky přesunuli do pravého sklepa, kde se stali svědky rozhovoru dvou hradních drben – komorné s pradlenou, které s vervou sobě vlastní hodnotily nově příchozího vídeňského kuchaře.

V centru jejich hodnocení nezůstaly jen nově servírované pokrmy, ale i fešný kuchař samotný.
„Jen se podívej, kolik servítků teď musím prát,“ ukazovala plný koš utěrek pradlena (Petra Tauerová) komorné (Andrea Dufová) poté, co okomentovaly zvyšující se úroveń hygieny v zámecké kuchyni, kde se „stále něco utírá a smýčí“.

Závěrečnou scénu s pěti účinkujícími autoři letošních Zpětohledů (scénář a režie: Václav Kuneš, Vlasta Langová a Andrea Cihlářová) umístili do zámecké kuchyně.

Do rozhovoru kuchařky (Miloslava Baxová) a mladého kuchtíka (Filip Vrba) vpadl nový šéf kuchyně (Michal Pivoňka), který důrazně a s německým akcentem vyžadoval po personálu dodržování maximální čistoty na jejich pracovišti.

„Je těžké udržet pořádek, když se vše furt bourá a přestavuje,“ hudrovala kuchařka špatně si zvykající na nové pořádky.

Rovněž francouzským názvům pokrmů, které se měly stát součástí slavnostního menu dle vídeňské etikety, nemohla přijít na chuť, což vyvolávalo úsměvy na tvářích diváků, kteří na závěr své návštěvy v zámecké kuchyni ochutnali placky s česnekem a paprikou.