O minulém víkendu nahrávala v poběžovickém kině hudební nosič kapela Demon. Na otázky odpovídali Gejza a František Horváthovi, své připojil i Pavel Justich, který kapelu Demon nahrával.

Kolik let existuje vaše kapela?

Gejza Horváth: „Hrajeme spolu čtyři roky. Konkurz na hudebníky jsem tehdy dělal 16. května. Za to, že jsme se dali dohromady, může tehdejší vedoucí poběžovického informačního centra Jirka Kohout. Bylo to na jeho popud.“

Kde všude už jste hráli?

Gejza Horváth: „Hlavně tady v Poběžovicích o pouti, ale třeba i ve Stříbře, Nýřanech a v Plzni. Když ještě existoval dětský taneční soubor Porodes, byli jsme i v televizi. A taky dvakrát v Německu.“

Jak často cvičíte?

Gejza Horváth: „Tak dvakrát do měsíce a jednou za měsíc někde hrajeme.“

Stačí vám dvě zkoušky měsíčně?

Gejza Horváth.: „Nestačí. Protože jsme každý odjinud, tak jim domů dávám noty za domácí úkol.“

Kdo z kapely nejvíc zlobí?

Gejza Horváth: „Asi já. Moc na ně křičím.“

A kdo je nejhodnější?

Gejza Horváth: „Gejza Gajan. Navíc je to muzikant, který ví, co chce.“

Nyní točíte své CD. Máte sponzory?

František Horváth.: „Sponzorujeme se sami (smích). Složili jsme se, ale pomáhá nám i město. Poběžovické radnici bychom chtěli poděkovat za všestrannou pomoc, vedoucímu informačního centra Janu Látkovi za to, že můžeme nahrávat tady v kině. Těžko bychom někde platili studio.“

Kolik písní a jaké na nosiči budou?

Gejza Horváth: „Připravil jsem dvanáct klasických romských písní. Musel jsem je upravovat pro současné nástroje. Jsou osmdesát až sto let staré, hrával už je můj táta. Předělal jsem písničky z cimbálovky pro naši kapelu. Je to taková romská klasika.“

V jaké řeči je zpíváte?

Gejza Horváth: „Jsou to samé romské texty, takže v té naší.“

Zvládáte všichni romštinu?

Gejza Horváth: „Občas se dohadujeme. Tak třeba ´srdce´ je někdo zvyklý v romštině říkat jako ´ilo´, jiný jako ´jilo´. To se musí sjednotit.“

A o čem písničky pojednávají?

František Horváth: „O všem. O životě, o lásce, o Bohu, jsme všichni Křesťani.“

Uvažovali jste někdy za ty čtyři roky, že byste angažovali zpěvačku?

Gejza Horváth: „Ne. Nechci ženské v kapele. Tady na kluky je spolehnutí. Když se řekne, že se sejdeme, tak to platí. Mladé holky dnes nechtějí hrát romskou muziku, jsou samé disko a bigbít. A ani nemáme důvod, tady František má rozsah tři oktávy.“

Co se bude dít s dnešní nahrávkou dál?

Pavel Justich: „Ve studiu udělám mastering. Doladí se některé věci. V případě life natáčení celé kapely je nutné sem tam něco upravit. Zcela jiné to je, když se nahrávají jednotlivé nástroje, zpěv a teprve potom se vše mixuje.“

Myslíte si, že o cédéčko s romskými písněmi bude zájem?

Gejza Horváth.: „To bude. Lidi se hodně ptají, kdy už něco vydáme. Zájem měl i Český rozhlas Praha – Radiožurnál, ale i další rozhlasové stanice, třeba Plzeňský rozhlas.“

Během natáčení jste prý nemuseli žádnou píseň mnohokrát opakovat. Čím to je?

„My tři bráchové spolu hrajeme 20 let, vždy v různých kapelách.“

Co k natáčení říká mistr zvuku?

Pavel Justich: „Běžně nahrávám bigbeatové a další kapely. Musím říct, že je pro mě čest, že si vybrali právě mne. Líbí se mi, jak zvládají své nástroje, často žasnu nad akordy, které používají. Někdy to až nechápu, když to sleduji jako muzikant. Každý hraje na svůj nástroj něco jiného a ve výsledku to nádherně zní.“