Od roku 1998 jsem každý rok prodávala malované hedvábí a síťování. Nejdříve na náměstí, pak u pošty, naposledy před hotelem Koruna. Organizátoři „staročeského“ jarmarku mě vždy sami kontaktovali. V roce 2008 se nikdo neozval, spojila jsem se tedy s paní DŠ. Bylo mi sděleno, že jsem byla z jarmarku vyloučena a důvodem je, že nenosím „dobové oblečení“. Vždy jsem mívala dlouhou režnou sukni a halenku z ručně malovaného hedvábí. Proč to nestačí, když zmíněná paní mi při podání žádosti o místo doporučila sukni a jakoukoliv halenku? V podobném oblečení bylo také vloni i letos k vidění plno prodávajících.

V letošním roce po přečtení informací k organizaci jarmarku na internetových stránkách města Domažlice jsem zase podala v uvedeném termínu (do 31.3.) přihlášku. Bohužel opět pro můj stánek nebylo místo. Prý jsem podala přihlášku pozdě. V červnu jsem zjistila, že některá místa na jarmarku nejsou obsazena, některá nejsou zaplacena – tedy podle internetových informací by měla být postoupena dalším zájemcům. Požádala jsem tedy ústně pana H. znovu o místo. Odpověď byla – vše obsazeno. Mám prý dodat fotku v dobovém kostýmu, plastové košíčky nahradit třeba proutěnými (plastové přepravky na letošním jarmarku nevadily?), pořídit si chodský kroj a přihlášku podat v říjnu nebo v listopadu. Chodský kroj a malované hedvábí – jde to k sobě? Co si asi vymyslí příště?

Se svým stánkem jezdím na jarmarky do různých měst – Kladruby, Karlovy Vary, Kašperské Hory atd. Všude jsem vítána a nikde nejsou problémy jako v Domažlicích, kde si podle pana H. mohou prodejce na jarmark vybírat.

A tak mi nezbývá než organizátorům „staročeského“ jarmarku poděkovat za to, že jsem si letošní Chodské slavnosti užila – měla jsem možnost prohlédnout si ostatní stánky, navštívit kulturní pořady a na rozdíl od ostatních prodejců jsem se celé dva dny „nesmažila“ na sluníčku u stánku.

Čtenář – reportér A. Smejkalová, Domažlice