Přihlásil se do ní sám, rodiče neměli o jeho kroku nejmenší tušení.

„Měl jsme mezi různými soutěžemi a vystoupeními trochu času, viděl jsem upoutávky a řekl jsem si, že zkusím něco jiného a nového,“ říká Kuba. Rodiče se vše dozvěděli, až když vzhledem ke svému věku potřeboval jejich souhlas.

„Byli jsme překvapeni. O tom, že se přihlásil do Československo má talent, nám řekl až týden před pražským castingem, který se konal začátkem května, “ potvrzuje Kubova maminka Valerie Ošmerová.

Než mohl Kuba předvést, co umí, musel projevit pořádný kus trpělivosti. Dostal číslo 10 651 a čekal čtyři hodiny, až na něj přijde řada.

„Myslela jsem si, že tam budou tisíce lidí a že folklor tam pro ně nebude tak zářivá kategorie. Podle propozic měl každý účastník na své vystoupení dvě minuty. Kuba tam strávil více než deset minut, stále hrál a zpíval. Netušili jsme, zda byl vybrán nebo vyřazen,“ pokračuje Ošmerová.


Za měsíc se Kuba dozvěděl, že postoupil do dalšího kola, a ke konci června se rozjel do Mahenova divadla v Brně, kde zkusil s další stovkou lidí z celé republiky své štěstí podruhé. Tady už jeho talent posuzovala samotná porota ve složení Lucie Bílá, Martin Dej〜dar a Jaro Slávik.


„Neměl jsem trému. Jsem na vystupování zvyklý a nevadily mi ani kamery. Jsem rád, že jsem to zkusil, ať to dopadne, jak chce,“ pokračuje Kuba, který mnohem raději zpívá, než mluví.

„V tomto kole musel Kuba nejen zahrát a zazpívat, ale také říci něco o sobě. Vzhledem k tomu, že je nemluva, se toho porotci asi moc nedozvěděli,“ říká s úsměvem Ošmerová a pokračuje: „Když šel Kuba na pódium, byla jsem skoro na omdlení. Pak ale začalo publikum tleskat a viděla jsem, že Jaro Slávik byl unesen, Lucie Bílá dojatá a Martin Dejdar se tak zamiloval do dud, až jsme mysleli, že mu je tam budeme muset nechat. Všechno ze mě spadlo.“


Další postupové kolo čeká Jakuba Ošmeru už s pouhou čtyřicítkou dalších soutěžících 28. srpna, tentokrát v Národním divadle v Praze. „I kdyby to Kubovi nevyšlo a dál už nepostoupil, nevadí. Čeká ho i tak krásný zážitek. Vždyť komu se poštěstí zazpívat si ve třinácti letech v Národním divadle,“ dodává Ošmerová.