V sobotu za námi přijel televizní štáb, který jsme posilnili tatínkovou meruňkovicí. Nás samozřejmě taky. Děj všeho je jednoduchý: O tom, kterak se našla parta muzikantů a táhne z bálu krajem domů, teda pardon, do hospody.

Jeden z obrazů se odehrával na Chodském bále. Aby vše bylo autentičtější, nikomu jsme nic neřekli. Překvapení bylo opravdu značné. Pravdou je, že příjezd malého žebřiňáčku naloženého starými nástroji, který jsem táhnul, oděn do starého koženého kabátu, s hadrem na hlavě a brýlemi proti slunci vraženými na čele, mohl připomínat masopust. Taky si to mnozí mysleli.

Další záznamy byly pořízeny v Chodově v chaloupce Karla Dvořáka, na polích mezi Klenčím a Chodovem, v Domažlicích na náměstí, na věži, v Branské ulici a krčmě Meluzína. Všude šílená parta muzikantů tahala svůj žebřiňáček. Richard s Kamilem vyhazovali z věže košile od kroje v domnění, že doplachtí až do náměstí. Ovšem obě Richardovy košile skončily na střeše kostela. Jsou tam doteď. Musíme Ríšovi z prvního honoráře nechat ušít nové.

Pak musel klarinetista Pepa svléci svou a mě s ní vyhnali na sloup osvětlení, odkud jsem ji házel na basáka Petra sedícího na kostelních schodech, jako že dopadla z tý věže. Pak jsme tahali žebřiňáček po náměstí a Branskou ulicí. A několikrát tam a zase zpět, jak si to pan režisér přál.

Lidi koukali, že už jsme se opravdu s konečnou platností zbláznili. No, a do toho všude s námi v každém obrazu byl Igor Šlechta s malířským stojanem, štětcem a paletou. Ve slušivém baretu a plášti byl za malíře, který celý děj zaznamenává. On totiž namaloval všechny obrázky na naše nové CD. A to jich tam je požehnaně.

V Meldě (krčma Meluzína) se natáčel rozhovor a taky jsme tam dostali najíst, za což mnohokráte děkujeme. Bylo to vše docela příjemně vysilující. Zda bylo naše snažení co platné, uvidíme již tento čtvrtek 26. března na ČT 1 v hudebním pořadu Na moll.

Autor: Pavel Morysek