Základní škola v Chodově je spádovou školou pro tři obce – Chodov, Trhanov a Pec pod Čerchovem. V letošním školním roce ji navštěvuje 51 dětí. Ředitelka Eva Altmanová z Klenčí pod Čerchovem vede chodovskou školu sedmým rokem a jak nám v rozhovoru prozradila, neměnila by.

Většina škol se v posledních letech potýkala s nízkým počtem dětí, jak je na tom vaše škola?

Ještě v 90. letech mívala škola pět tříd. Postupně se ale počet žáků snižoval, až jsme se stali trojtřídní školou. Jako trojtřídka ostatně škola v Chodově v roce 1924 začínala a doteď sídlí ve stejné budově.

Škola je stará 85 let. Je to na ní znát?

V letech 1985 až 1987 prošla rekonstrukcí, a po ní se zde spojily školy z Trhanova a Pece, které byly zrušeny. Samozřejmě bychom ale nějaká vylepšení potřebovali. Nemáme například tělocvičnu, jen takovou cvičebnu z bývalé třídy. Jsou v ní parkety, ty bychom chtěli nahradit nějakou protiskluzovou podlahou.

Obec uvažuje o rekonstrukci kulturního domu na víceúčelové zařízení, kde by se dalo i sportovat. Využila by pak škola tuto možnost?

Sice bychom tam museli s dětmi docházet, ale určitě bychom větší prostor na tělocvik rádi využili.

Děti jsou tedy rozděleny do tří tříd?

Ano, prvňáčci jsou v samostatné třídě. V další třídě jsou děti z druhého a třetího ročníku a v poslední děti ze čtvrté a páté třídy.

Kolik učitelů má chodovská škola?

Jsou tu čtyři učitelky, včetně mne, a navíc jedna vychovatelka v družině. Úvazek školnice je rozdělený mezi dvě osoby, přičemž jedna z nich dělá i vedoucí stravování. Máme i vlastní školní kuchyni, kde nám vaří jedna kuchařka.

Děti tedy mají ve škole vše, co potřebují. Nabízíte jim i něco navíc?

Kromě vyučování máme kroužky, které vedeme bezplatně. Od letoška se do vedešní jednoho z nich – Fotokroužku – dal i ochotný tatínek, pan Šedo. Jsme moc rádi, že se nám podařilo získat sponzorský dar od Holzindustrie Donau, s.r.o. v Trhanově na počítačové vybavení a můžeme také hradit vše na provoz fotokroužku. Dosud to pan Šedo dělal na vlastní náklady. Děti mohou dále navštěvovat sportovní kroužky – pro chlapce a pro děvčata, výtvarný kroužek a nebo kroužek, který tvoří školní časopis Chodovský poškoláček. Vychází tak dvakrát, třikrát do roka. Nejnovější číslo vyjde teď v březnu. Děti si při práci na něm vyzkouší, jak je to náročné. Píší o akcích školy a také o všem, co je zajímá.

Děti v anketě shodně odpovídaly, že je baví tělocvik a matematika. Co na to říkáte?

To, že děti baví tělocvik, je přirozené, protože se rády hýbou. Matematiku prohlašují za svůj oblíbený předmět už od první třídy, možná je to proto, že je logická. Oproti tomu český jazyk je těžký, je v něm spousta výjimek. Od třetí třídy se naše děti učí anglický jazyk, ve kterém pak pokračují i na druhém stupni na Základní škole v Klenčí.

Loučíte se nějak s ´páťáky´, když školu opouštějí?

Oficiální loučení neděláme. Možná se některým pryč moc nechce, ale jakmile do nového prostředí přijdou, rychle si zvyknou. Myslím, že jsou pak v Klenčí stejně spokojené, jako byly tady.

Čím žákům zpestřujete školní rok?

Pořádáme slavnostní vítání prvňáčků, na které vždy přijde pan starosta. Další tradiční akcí je rozsvěcení vánočního stromku, které spojujeme s výstavou prací dětí v tělocvičně. Spolupracujeme s trhanovskou mateřskou školou, která sem každoročně přivede budoucí prvňáčky ještě před zápisem, aby viděli, co je ve škole čeká. Letos poprvé jsme také uspořádali masopust. Měl to být původně průvod, ale kvůli počasí jsme si zábavu museli udělat ve škole. Starosta přinesl dětský šampus a připili jsme si na masopust.

Měnila byste chodovskou školu za jinou?

Ne. Už když jsem studovala, chtěla jsem na malou školu. Samozřejmě při práci ředitelky to není jen samá radost, je ti spousta starostí a práce, ale jsem tady moc spojená.