Most spadá do období, kdy zdejší panství i zámek vlastnili Cukrové z Tamfeldu. Uvádí se, že pozoruhodná stavba vznikla z podnětu Anny Terezie Metternichové rozené jako Cukrová z Tamfeldu. První zmínky o „dřevěném mostě neseném kamennými pilíři“ čteme již k roku 1707.

Současný klenutý kamenný most byl dle archivních pramenů dokončen v roce 1723, přičemž iniciátorka stavby zemřela jedenáct let před dokončením stavby. Pokud jde o sochařskou výzdobu mostu, která z technické památky činí skutečný unikát, paradoxně o původu a osazení soch i době, kdy k tomu došlo, prameny mlčí.

Přesto právě sochy jsou tím, co láká pozornost turistů ze všeho nejvíce. Vyrazí-li tedy na most směrem z městečka, spatří po levé straně nejdříve archanděla Michaela, přemožitele ďábla, jenž se mu svíjí pod nohama. Anděl, oblečený v souladu s barokní dobovou sochařskou módou, stojí oděn v „antické zbroji“ a drží štít opatřený znamením kříže. Druhá, zaťatá ruka dříve třímala andělovo vítězné kopí. Naproti spatříme sochu Neposkvrněné Panny Marie, stojící na symbolické zeměkouli ovinuté hadem. Ve střední části mostu stojí proti sobě nalevo Jan Nepomucký, evropsky oblíbený světec, které díky legendárnímu utonutí ve Vltavě po svržení z Karlova mostu zdobí často mostky či stává v blízkosti vodních toků, napravo pak střeží most český zemský patron sv. Václav.

Docela na konci mostu, po pravé straně, stojí světec se zvláštním atributem, drží totiž rumpál a na něm nese navinutá vlastní střeva. Jde o sv. Erazima, pomocníka rodičkám či těm, kdo jsou postiženi břišními potížemi. Zmíněný atribut odkazuje ke způsobu, jímž byl světec dle legendy umučen. Na mostě se ovšem neocitl pro nějakou libost stavebníků v morbidních, byť svatých příbězích, nýbrž proto, že jméno Erazim bylo v rodě Cukrů z Tamfeldu poměrně oblíbeno. Tím pádem socha odkazuje k Tamfeldům i jako nejpravděpodob­nějším zadavatelům sochařské výzdoby mostu.

Nesmíme ovšem zapomenout posledního ze špalíru bělských mosteckých světců, Antonína Paduánského, který jako kněz v řeholním rouchu nese v náručí malého Ježíška opět po levé straně mostu.

Žádná ze soch nenese signaturu odkazující k autorovi. Most sám je tvořen osmi oblouky sestavenými z kamenných kvádrů. Z těla mostu vystupují tři páry pilířů se zakončením ve tvaru ledolamů. Právě na pilířích stojí i sokly s popsanými sochami. Po obou koncích se mostovka rozevírá k přístupovým komunikacím, dnes už určeným, stejně jako most, pouze chodcům a nízká zábradlí jsou zdobena kamennými koulemi.

K dějinným zajímavostem mostu patří i fakt, že osud památky byl ohrožen na konci druhé světové války, kdy velitel německých vojáků ustupující před blížícími se Američany, chtěl most odstřelit. Na úpěnlivé naléhání tehdejšího starosty J. Sticha však unikátní most byl ušetřen zkázy. Později jej ohrožoval fakt, že až do roku 1995 nesl tíhu běžného provozu, než mu dopravně odlehčila moderní dnes používaná mostní stavba. Z jedinečného mostu se stala komunikace pro pěší, aby byl coby památka a tak trochu i turistický magnet městečka, ušetřen budoucím generacím. V roce 2001 pak most prošel celkovou obnovou. Nicméně nutno prozradit, že popsaný most nepatří mezi jediný historický unikát svého druhu v Bělé, o kus dál, za náměstím, při cestě k zámečku, překračují chodci ještě další pozoruhodný barokní most vedoucí nad Bezděkovským potokem. Není tak starý ani výstavný či zdobený jako most, který byl právě popsán. I tak může dotvořit zajímavý doplněk výletu za památkami Bělé. O něm si přečtete příště. Autor: David Růžička, památkář NPÚ Plzeň