Slova spisovatele, lesníka a klenečského rodáka Jana Vrby, jehož 120. výročí narození si počátkem července připomeneme, platí dodnes. Snad proto nebude na škodu alespoň v krátkosti si připomenout dílo tohoto bystrého pozorovatele a znalce přírody. Z jeho rozsáhlého díla jsou dnes asi umělecky nejcennější živé popisy přírody, lyrizované prózy, plné zajímavých pozorování i nevšedních dojmů. V řadě článků, později v povídkách a v přírodních prózách zachytil své postřehy, jimiž nám otevírá pohledy, které většinou naší pozornosti unikají. Po Bažantnici, Lesu a Borovici je to především Dražinovská hora, kterou Vrba prošel křížem krážem a znal tady každý strom, zvěř i ptáky a s neobyčejnou citlivostí to všechno popsal.

„…hlavně jsem se snažil zachytit všechno to, co jsem v přírodě viděl krásného, ušlechtilého i hrůzného - zkrátka všechno to, z čeho vyrůstal a sílil můj milenecký vztah k přírodě.“

Tato nevšední a každodenní setkání s přírodou v něm vyvolávají i vzrušená zamyšlení nad osudem Země a všeho živého dění na ní. Důkazem toho může být i jeho nejobsáhlejší dílo o přírodě - čtyřsvazkový Myslivcův rok. Pozornost si zaslouží i jeho dvě knihy, v nichž jsou zobrazeny Domažlice “ Kvetoucí hloží“, věnované studiím na domažlickém gymnáziu a „Zubřany“, které jsou určitou kritikou maloměšťáctví v období 1. světové války. A konečně jsou tu i knihy z chodského prostředí - Soumrak Hadlasuc rodu, Chodské rebelie, Chodský černý týden a Chodský bílý týden.

Pro mne samého bude spisovatel Jan Vrba především básníkem přírody, kterou dokázal popsat s takovým zaujetím, s takovým nevšedním prožitkem, že místy žasneme nad bohatstvím autorových postřehů a zážitků a zároveň v nich cítíme přemýšlivost moudrého člověka.

Čtenář – reportér Ivan Nikl, Domažlice